Překonal ho pouze zkušený zlínský obránce Radim Tesařík, který na začátku třetí třetiny od modré čáry nahodil puk na hradeckou branku a ten doskákal až za Kantorova záda. „Ještě když dostal obránce puk na modrou čáru, tak jsem viděl, že bude střílet. Jenže pak se mi puk přes hráče přede mnou ztratil,“ popsal jediný gól ve své brance Kantor.
Přitom jste v zápase čelil řadě nebezpečnějších situací, která pro vás byla nejhorší?
Abych pravdu řekl, nic si přesně nevybavuju, vždycky je to o tom, jak vám pomohou obránci, pak zase já můžu pomoci jim a tím i týmu.
To ale neplatí o samostatných nájezdech, které jste pak zvládl rovněž skvěle. Přitom Zlín na ně mám dost šikovné hráče.
Toho jsem se také obával, vím o tom, jsou šikovní.
Vychytal jste všechny tři, věděl jste, co udělají?
Snažil jsem se to předvídat. U prvního, na který jel Čech, jsem předpokládal, že se pokusí vystřelit na stranu mé lapačky a tak jsem mu tam do poslední chvíle nechával místo. Odhad byl správný, ale on vystřelil výborně a já měl štěstí, že trefil jen hodní tyčku.
A další dva?
Honejska jsem viděl v minulých nájezdech, kdy ho proměnil, takže jsem si tipnul, že to udělá znovu a počkal jsem si na něj. Asi nejhůř čitelný je Leška, ten umí víc zakončení víc, ale většinou dělá blafák do bekhendu a pak vrací puk mezi nohy.Proto jsem tam chtěl co nejdéle udržet hokejku, což vyšlo.
Prodloužení a nájezdy zvládáte skvěle, máte na to nějaký recept?
Asi ne, i když je pravda, že jsme je prohráli jen v domácím utkání s Litvínovem. Přináší nám to cenné body, teď už sedmkrát za sebou, a to už je v tabulce vidět.
