Hosták říká, že je nutné začít tvrdě pracovat, aby český hokej neztratil konkurenceschopnost. Proto věří, že kouč seniorského mužstva Vladimír Růžička přivede do reprezentace mladé hráče a svou impulzivností je dožene k výborným výkonům. A později třeba i k medailím, na něž jsou čeští fandové zvyklí.
Jak jste si užil olympiádu?
Byla naprosto úžasná. Jel jsem na ní už potřetí. Jednou jako hráč, podruhé jako spolukomentátor. Soči bylo naprosto nesrovnatelné s předchozími zážitky. Rusové z ničeho vytvořili úžasné zázemí. Na tom místě předtím nebylo zhola nic.
A jaká byla organizace?
Výborná, i když drobnosti byste našel na každé olympiádě (úsměv). Organizátoři však připravili hezkou sportovní událost, kterou si každý mohl užít.
Hokejisté přitom často vyprávějí historky o svérázu Ruska a jeho prostředí.
Tohle nebylo Rusko, jaké znám, i když jsem předtím pobýval pouze v okolí Moskvy a Petrohradu. Tohle byla olympiáda a s reálným Ruskem neměla moc společného. Mluvili jsme s reportérem České televize v Rusku Mírou Karasem a ten nám potvrdil, že to je výjimečná událost. Viděli jsme spoustu dobrovolníků, všichni byli milí a přátelští. Na to jsem v Rusku tolik nenarazil (pousměje se). Už na letišti nás navedli, jmenovitě nás vedli. Asi nás také měli pod kontrolou, ale to tak nějak předpokládáte.
Vezměme Soči i po sportovní stránce. Jako vyslanec hradeckého hokeje jste mohl mít na očích beka René Vydareného. Sledoval jste ho?
Viděl jsem spoustu zápasů, ať už na stadionu nebo ve studiu. Slovákům se moc nedařilo, René znal svou roli. Také je to trochu jiný hokej než u nás. Nepatřil mezi nejvytěžovanější obránce, ale to už jako donominovaný náhradník tušil. Až pomine zklamání z výsledku Slováků, tak si na olympiádu vzpomene jen v dobrém.
Stihl jste kromě komentování i prohlédnout olympijský park a další sporty? A jaké máte zážitky?
Už jen ve studiu to bylo tak, že jsme nedělali jen tři hokeje denně, ale také se nám tam vystřídala celá řada úspěšných lidí. To je na olympiádě jedinečné. Lidé z různých sportů se potkávají a můžete se s nimi pobavit o všem. Nadchla mě Eva Samková. Ona je obrovský živel a setkání s ní byl neskutečný zážitek. Je to olympijská vítězka a přitom se chová jako normální zvědavá holka. Byl jsem nadšený i z Tomáše Vernera, který také říkal, že krasobruslení je především tvrdý trénink, ale myslím, že si to díky ukončení kariéry tentokrát parádně užil.
A jak se vám líbil český hokej?
Upřímně řečeno, moc nelíbil. Poslední dobou nehrajeme nijak atraktivní hokej. V zásadě jsme ovšem vždycky spoléhali na dobrou obranu a čekali jsme na brejky a kreativitu našich hráčů. Spíš je zarážející, že pomalu ztrácíme postavení mezi nejlepšími.
Povídejte.
Odehráli jsme tři zápasy s kvalitními soupeři a ani jeden jsme nevyhráli. Opakovaně nejsme schopní porazit Švýcarsko na velké akci. Svědčí to o našem pádu z elitní světové čtyřky a turnaj v Soči to zase jasně ukázal. Týmy hrající semifinále a finále ukázaly vysokou úroveň hry, výborné individuální bruslení, vyspělost ve hře a neuvěřitelné a obrovské tempo hry.
A čím to je, že nám zbytek světa utíká?
Není to přímo panem Hadamczikem, i když je kouč zodpovědný za výsledky národního mužstva. Naším hlavním problémem je, že nemáme k dispozici široký kádr hráčů v produktivnějším věku jako třeba Kanada, Švédsko a Amerika. V mužstvu jsme měli kluky na konci kariéry, někteří i přes čtyřicet let. A je logické, že jejich tempo už není takové, jaký je naopak momentální trend.
Skladba olympijské nominace se vám líbila?
Byla daná tím, jak kvalitní hráče máme a jak široká je základna výběru. Je otázkou trenéra, které hráče potom vzal a jestli mu odevzdají všechno. Ale nemůžeme říct, že by tam mělo být deset jiných hráčů, protože ti jsou zrovna lepší. Nejsou!
Mluvilo se také o tom, že v poslední době čeští hráči v NHL září, ale v národním týmu na velkém kluzišti to neprodají. Čím to je?
Pozor, tohle vnímáme trošku moc českou optikou. Naši hráči patří sice k oporám svých týmů v NHL, ale těch špičkových mají soupeři výrazně víc.
Takže Soči berete jako propadák?
Prohra ve čtvrtfinále je neúspěch. Za ostudu bych vyřazení v téhle fázi neoznačil. To by nastalo, kdybychom nezvládli osmifinále proti Slovensku. Od zavedení mezinárodních soutěží jsme vždycky byli ve čtvrtfinále. Na to, jak malá země jsme, máme hokejovou tradici i historii. Jenže šesté místo z olympiády je více méně splněná povinnost. A dohromady s tím, že jsme nepředváděli atraktivní hokej, to dává pocit neúspěchu.
Pan Hadamczik odstoupil z funkce kouče národního týmu. Je to správný krok?
Těžko říct. Není to otázka jen jednoho člověka, ale na druhou stranu nepodařily se dvě akce a reprezentaci musí vzít někdo nový. Nový trenér může přinést svěží vítr. Je to také věc koncepce. Nový kouč by měl mít dlouhodobou vizi, měl by podívat i do nižších hokejových pater, na mládež s šéftrenérem Slavomírem Lenerem. Aby jeho působení a budoucnost českého hokeje měly tah na bránu a naše konkurenceschopnost neustupovala.
Brankář Ondřej Pavelec reagoval na slova kouče, který mu vytýkal, že nezachytal na olympiádě tím, že řekl, že hráči si oslabení uřídili sami. Vyplouvají podle vás na povrch věci okolo stylu práce pana Hadamczika?
Vždycky se objeví kritické hlasy, když se neuspěje. David Krejčí zase řekl, že není pravda, že kouč neměl systém. Sám nevěřím tomu, že by ho Hadamczik neměl. Záleží na detailech, jak moc se šlo do hloubky a jak se připravovali na jednotlivé fáze hry. Je jen důležité, zda jim svůj systém dostatečně dobře vysvětlil. Na sehrání bylo málo času. Není to tak, že by Hadamczik celou situaci nezvládl sám. Nikdy nejsou věci černé a bílé, vždycky jsou šedivé. S výsledky to šlo teď do černa.
A nejen s nimi.
Podívejte. Vždycky je s tím spojen i mediální tlak. Kouč musel vědět, že nějaký přijde a čím víc hůř se bude hrát, tím bude větší. Není to česká specialita. Mohlo by vyprávět kvantum trenérů od fotbalu i jiných sportů. Média mají informovat veřejnost a olympijský turnaj se jim zdál špatně odehraný. Ale nebyl to žádný obrovský tlak na kouče. Je logické, že se po dvou po sobě jdoucích neúspěších vymění trenér.
Kolikrát jste se s koučem Hadamczikem i o českém hokeji bavili.
Bavili, s tím nemáme žádný problém. A nemyslím si, že jeho pohled na hokej je špatný. Jde jen o to, jak ho dokáže vtisknout mužstvu a přizpůsobit soupeři.
Trenéři svalují vinu i na hráče. Hráči zase otevřeně říkají, že kouč neměl systém. Co říkáte tomu, co se v poslední době děje okolo českého týmu?
Mám dojem, že podobná atmosféra panovala i v Turíně 2006, kde se nám turnaj zpočátku také nevedl. Řekl bych, že to jde na vrub Aloise Hadamczika.
Co konkrétně?
Měl mnohem lépe komunikovat s médii, mluvit s novináři, vysvětlit jim, jakou má vizi a jak chce hrát. A také debatovat s hráči. Víte, dostal spoustu nabídek od České televize, aby přišel do studia a dal rozhovor. Za celý turnaj nepřišel. Přitom je to součást trenérské práce.
Takže podle vás jednal špatně?
Jestliže nekomunikuje, nebo nepřizná chybu a svaluje ji na někoho jiného, nevěnuje se dostatečně svým povinnostem trenéra a novináři mu to logicky vytknou. Píšící novinář možná může v článku něco zkreslit, ale u přímého televizního přenosu se to stát nemůže. Získává tak prostor, aby vyjádřil svoje stanovisko. Ostatní týmy s tím problém neměly, byť dopadly třeba ještě hůř než naši.
Myslíte to i na celkové působení pana Hadamczika u národního týmu?
Teď bylo jeho počínání nejmarkantnější. Pan Hadamczik jasně ve svém posledním televizním vystoupení vyjádřil přesvědčení, že novináři ovlivnili výkon týmu. Přece se nemůže stát, aby vám noviny ovlivnily tým. Mužstvo se přece nějak připravuje na zápasy bez ohledu na to, co píší novináři. Zapadá to do skládačky, a proto vnější pohled na celé dění v týmu byl negativní.
Růžička pracuje jinak, dá prostor mladým
Hokejový národní tým povede staronový kouč Vladimír Růžička. Co jeho působení mužstvo a našemu hokeji přinese?
Pracuje jinak než Alois Hadamczik. Avšak rád dává příležitost mladým klukům a já věřím, že už na mistrovství světa se někteří z nich objeví. V extralize už hrají dobře, ale nedostali ještě tolik mezinárodních šancí. Pan Růžička má smlouvu na dva roky a myslím, že teď vezme tým z poloviny mladších hráčů. Tím myslím třeba Ondřeje Romana, Honzu Buchteleho či Tomáše Noska. Musejí sbírat zkušenosti z větších turnajů, i kdyby neměli hrát hlavní roli. Přesně na tyto věci by mohl mít nyní tak silnou pozici, že si tyhle hráče bude moct dovolit.
Mluvil jste o tom, že nový kouč pracuje jinak než pan Hadamczik. Jaký to přesně myslíte?
Je impulzivnější, na střídačce dokáže namotivovat hráče, umí mužstvo spojit. A stačí se podívat, co praktikuje ve Slavii: důraz na disciplínu a hra nesoucí charakter play-off. Jsem přesvědčený, že to chce přenést do nároďáku.
Svazový šéf Tomáš Král prohlásil, že příchod Vladimíra Růžičky neznamená, že Češi budou okamžitě vyhrávat medaile. Souhlasíte?
Ano. Vždyť i Růžička zažil dva neúspěšné turnaje. Nemůžeme si myslet, že to, co do této chvíle bylo černé, bude najednou bílé. Máme omezené portfolio hráčů pro mezinárodní hokej a nijak zvlášť si nemůžeme vyskakovat. To se narychlo nezmění. Musí přijít generační výměna. Máme hráče, kteří ji mohou táhnout. Dobře se ukázali Hemský s Krejčím, oni by měli být lídry. Potom musejí dorůst ti mladší. Dobře hraje Jakub Voráček, ukazují se i Tomáš Hertl, Ondra Palát a Radko Gudas.
Slibujete si od jeho příchodu na lavičku i změnu systému hry?
Myslím, že změní systém rozehrání kotouče z vlastního pásma. Tam má Vladimír Růžička jiné představy narozdíl od Aloise Hadamczika. Potom to musíte napasovat na aktuálního soupeře. Jedno založení útoku mít nemůžete a tvářit se, že to bude na každého stačit.
