Sičákovo přání bylo zcela odlišné. Chtěl hrát v zahraničí, v silném týmu. Být v pozici, kdy na něm nestojí výsledky mužstva a od velikého tlaku trenérů i okolí si odpočine. Nevyšlo mu to.
Ve Varech je klíčovým obráncem, hraje více než dvacet minut na zápas. „Vlastně je to podobné jako loni ve Spartě,“ ušklíbne se.
Nezlobí se. Na roli učitele si za poslední roky zvykl a aktuálně má komu předávat četné zkušenosti. „Kluci musí být pokorní, jsou tu šikovní hráči. Jen po pár povedených zápasech nesmí polevit a myslet si, že už se napevno usadili v mužích,“ burcuje mladší spoluhráče.
S letní volbou jít do Varů jste spokojený?
Vidím to stejně, jako jsem to viděl v létě. Čekal jsem na lepší tým v cizině, kde to vyloženě nebude stát na starších hráčích. Nechtěl jsem být v týmu, kde jsou čtyři zkušení kluci a mají všechno táhnout. Chtěl jsem si tuhle sezonu spíš odpočinout. To se mi moc nevyvedlo. (úsměv)
Jste zklamaný?
Věděl jsem, do čeho jdu. Táhneme to my starší hráči, občas se přidají ti mladší. Ale takhle to v těch slabších týmech chodí.
Neříkáte si: proč já do těch Varů šel?
To jsem si určitě neříkal a neříkám. Hokej hraju rád. Je těžké hrát každý zápas o gól, přetahovat se o jedinou chybu a neustále bojovat o každý bod. V lepších týmech jsou to zápasy play-off, my je tady hrajeme už v základní části. Pořád nám jde o hodně.
„Tuhle sezonu jsem si chtěl odpočinout. Být v týmu, kde všechno nebude stát na pár starších hráčích. Ale věděl jsem, kam jdu.“ Vladimír Sičák, obránce Karlových Varů |
Tvrdíte, že jste věděl, do čeho jdete. Nic vás nepřekvapilo?
Hokej je týmový sport a také u nás stavíme na týmovém výkonu. Nemyslím to tak, že hrajeme jen my staří. Spíš jsem to mířil tak, že my mladším klukům máme předávat zkušenosti a něco je přiučit. Naše výkony a výsledky nejsou špatné. Zápasy prohráváme často o gól, to nejsou vysoké porážky. Pořád hrajeme stejně.
Roli mentora a učitele jste si zkusil už ve Spartě?
Role mentora spočívá spíš v tom, že klukům můžu něco poradit. Rozhodně jim neříkám, co mají hrát. Od toho je trenér. Na ledě nějak řeším situaci a mladší hráči to vidí, mohou si z toho vzít to dobré. Na stranu druhou i já dělám chyby, nikdo nejsme bezchybný. Hokej hraju několik let, zkušenosti jsou výhodou, to je jasné.
Jací jsou mladší spoluhráči žáci? Vzorní? Učí se a chtějí se učit?
Máme dobrý tým, kluci jsou šikovní. Všichni pracují dobře. Chybu udělá každý, je jedno zda mladý nebo starší hráč. Důležité je si to moc nebrat, jít dál. Takhle se pozná velký hráč. Jeden den něco pokazí, ale poučí se a v dalším zápase vyřeší situaci správně.
Mají hráči výhodu, že Vary staví hodně mladých hokejistů?
Jednoduché to není nikdy. Nesmí přijít do mužů ti, co nemají jistou sebedůvěru. Pamatuji si ale na sebe, když jsem přišel v šestnácti do mužů a všem jsem vykal. (úsměv) Oproti Spartě je ale výhodou, že kromě jedné pětky starých jsou zbytek mladí kluci. Ve Spartě hrál jen povinný počet juniorů a dostat se do týmu není lehké.
Vladimír SičákKlíčový obránce Varů Na začátku prosince oslavil čtyřiatřicáté narozeniny. Pro tým Energie stěžejní postava obrany. Na ledě tráví v průměru 24:08 minut na zápas. Nejvíc ze všech hráčů. Sičák prošel několika kluby, zahrál si v zahraničí. V létě nabídku nedostal, přijít může teď. A klub by jej v takovém případě musel uvolnit. Sičák má ve smlouvě klauzuli o uvolnění do 20. ledna. Zatím se zájemce neozval. |
Hodně chybí střední generace?
Musíme si poradit i bez ní. Karel Mlejnek je dobrý trenér, dává tomu řád. Hrajeme docela dobře v obraně, nedostáváme moc gólů. Dostávat dva góly není vůbec špatné. Teď nám hraje první lajna, potřebujeme, aby se přidali i další.
Mladší hráči tak stálou výkonnost nemají, že?
Samozřejmě. Zahrají dva tři zápasy, pak jakoby poleví a těžko se dostávají zpátky. Je to o hlavě, neustále na sobě makat. Ale není to lehké, také jsem to tak měl. Ono se hezky povídá v pětatřiceti, ve dvaceti všechno hráč vidí jinak. (úsměv)
Ve Varech je velký problém s tím, jak si pozice junioři neváží?
Bylo to znát v začátku. Pár kluků vyletělo, dali nějaké góly a pak se zastavili. Což je škoda, proto Vláďa Růžička dává v nároďáku šanci mladým klukům a hrát stejně jako těch pět šest zápasů, určitě by šanci dostali. Pokud ale útočník nedává góly, těžko si ho trenér bude brát do reprezentace.
Co ale problémem Energie určitě je, jsou venkovní zápasy. Trápí vás tristní bilance?
Uspokojující je, že vyhráváme aspoň doma. Souhlasím ale, že když se na to někdo podívá, vypadá to strašně. Mě to v týdnu zarazilo hodně, když jsem bilanci viděl. Ze šestnácti venkovních zápasů máme jedinou výhru.
Hrajete venku tak špatně?
Neřekl bych, výkony i venku nejsou špatné. Bohužel většinou špatně začneme a pak už se zápasy těžko otáčí. Doma jsme schopni nějaké manko dotáhnout, venku ale ne. S výjimkou Plzně nebo Sparty venku si zápasy prohrajeme vlastně už na začátku.
Používáte jako alibi hlavu? V mysli porážky musíte mít.
U mladších kluků roli možná hraje hlava, u mě už asi ne.
Vy nemyslíte na to, že jste venku tolikrát prohráli?
Já to nevnímám. Beru každý zápas po zápase. Vnímám to tak, že jsme teď vyhráli zápas doma. Jedeme ven a měli bychom něco uhrát. Nejblíž výhře jsme byli v Plzni, velká škoda, že jsme tam body neuhráli.
Byl jste někdy v týmu s takovou bilancí?
Ne, nebyl. (úsměv)
Čím to, že nejste schopni zápasy otáčet i venku?
Podle mého nejsme doma tak svázaní. Místo toho, abychom venku hráli víc do těla a hráli jednoduše, snažíme se hrát těžké puky. Soupeř nám je pak rychle vrací do třetiny a hru otáčí proti nám. Chybí nám jednoduchost.
Přijde nabídka? Vyptává se i kouč, zatím Sičákovi agent nevolalTřeba hraje poslední měsíc a poslední zápasy v Energii. Možná taky ne. Vladimír Sičák má ve smlouvě klauzuli, díky které může do 20. ledna odejít. Za lepším, do ciziny. Pro každý klub jistá míra rizika, může ztratit důležitého hráče v rozběhnuté sezoně. Jenže Vary v létě nutně potřebovaly zkušeného kvalitního obránce, tak musely přistoupit i na tuhle Sičákovu prosbu. „Tu klauzuli mám ve smlouvě vždy v posledních pěti letech. Zatím se jedinkrát někdo ozval. Byl to Slovan Bratislava, když jsem hrál ve Spartě. Měli ale do konce asi čtyři zápasy, takže by se mi přesun nevyplatil. Sparta hrála play-off, takže jsem se na to vykašlal a zůstal,“ usmívá se. Druhá nabídka za pět let může přijít letos. Byť Sičák v týmu hrající na hraně desítky není tolik na očích, jde o známé hokejové jméno a pro týmy shánějící posily pro jarní play-off může být lákavým zbožím. Ostatně už i trenér Karel Mlejnek se vyptával, jak vážné je riziko Sičákova odchodu. O klíčového obránce by nerad přišel. „Karel za mnou přišel, ať mu na férovku řeknu, jestli něco mám,“ vypráví, „řekl jsem mu, že zatím nic.“ Ještě ale není konec. Do 20. ledna nabídka přijít může, tak dopředu nevidí ani hráč, ani jeho agent. Všechno se může změnit ze dne na den. „Prostě to tak v branži chodí. Jeden den mi agent může zavolat, že pro mě něco má. Já mu řeknu, jestli beru, nebo ne. O nic víc nejde. Teď nevolal a nevolá, takže do novin můžu říct to samé, co trenérovi,“ říká Sičák s úsměvem. Ročník by pak dohrál v Karlových Varech, se kterými má uzavřenou smlouvu do konce dubna. Zklamaný nebude, jen by nerad hrál play-out a tedy o záchranu. Vlastně hlavní motiv pro případný přesun jinam. Energie nemá záruku předkola a v posledních dvaceti zápasech extraligy bude muset pořádně bojovat o své místo v desítce. „Toho se bojí každý. Nikdo nechce hrát play-out. Zkusil jsem si to už ve Švédsku i u nás a není to nic příjemného.“ Vary se za uplynulé roky staly rutinéry v bojích nejslabší čtyřky. Ovšem jednou zatáčku směr baráž vybírali jen tak tak, za sekundu dvanáct unikli. Reálná hrozba je na místě i letos. „Všechno ale máme ve svých rukách. Jestli budeme hrát i dál jako doteď, tak se nebojím. Klidně můžeme ještě uhrát nějaký dobrý výsledek. Naše hra není špatná,“ tvrdí optimisticky. Dokud Vladimír Sičák bude bojovat v barvách Energie, zůstane jeho velkým cílem vyhnout se play-out. |
