Ráno naloží dceru do auta a vyloží ji u školy. Po vyučování ji vyzvedne a zaveze na trénink moderní gymnastiky nebo krasobruslení.
„Funguji jako její řidič,“ líčí s nadsázkou kapitán hokejistů Zlína Petr Čajánek, jak se mu na konkrétním případu změnil život po návratu z Ruska, kde trávil většinu doby bez svých blízkých. „Dcera zůstala u ledu jako já. S krasobruslením ale teprve začíná. Snaží se a má z toho radost, což mě těší.“
Tím ale vaše mimohokejové povinnosti nekončí, že?
Vrátil jsem se kvůli rodině. Snažil jsem s ní trávit veškerý možný čas. Zapojil jsem se do normálního života a pomáhal s věcmi, které předtím musela manželka zvládat s babičkami.
ProfilPetr Čajánek
|
Takže vaše žena musí být teď náramně spokojená, že vás má u sebe.
Nadešel čas, aby se dala rodina dohromady. Také dcera a syn už to jinak vnímají. Já můžu manželce jen poděkovat, jak to zvládla.
Na které zahraniční angažmá nejraději vzpomínáte?
Každý rok a každá štace mě něco naučily. Každý klub fungoval jinak, měl jiné podmínky, zázemí. Jsem rád, že jsem jimi mohl projít.
Zkuste být konkrétní. Jako první jste hrál za St. Louis v NHL, kam jste šel v sedmadvaceti letech.
Když člověk změní poprvé klub, je to pro něj nejdůležitější krok. V Americe jsem se naučil řeč. Získal obrovské zkušenosti, které oceňuji až teď s odstupem času. Snaha prosadit se v NHL a zůstat v ní byla někdy na úkor toho, abych si užíval hokej.
Tím jste se bavil až v Kazani, že?
Poté, co jsem skončil v NHL, jsem dostal nečekanou nabídku z Kazaně. Zpočátku jsem o ruské lize neměl zprávy, nevěděl jsem, do čeho jdu, a moc se mi do ní nechtělo. I když jsem v Kazani zůstal necelý půlrok, z hokeje jsem měl zase radost.
Pak jste působil sezonu v Dynamu Moskva a dvě v Petrohradu. Jak se vám žilo v bývalém a současném hlavním městě Ruska?
Moskva je obrovské město, jsou tam pořád zácpy na silnicích. V Petrohradu jsem měl všechno potřebné blízko sebe. Baví mě historie. Když mě známí navštívili, tak jsme si památky projeli. Po sportovní stránce to ale v Petrohradu nevyšlo. Nesplnili jsme, co se od nás očekávalo – něco vyhrát.
Chybí vám něco z Ruska nebo Ameriky?
Beru to jako etapu, která byla, a už se nazpátek neohlížím.
Jste ještě v kontaktu s některými bývalými spoluhráči?
Pár se jich najde. Se Sergejem Brylinem, Maxem Sušinskym, Jukkou Hentunem, Kubou Štěpánkem.
Doporučil byste Rusko jako dovolenkovou destinaci?
Rusko je krásná země. Pro mě bylo dobré, že jsem do Ruska přišel z Ameriky a mohl jsem srovnat různé pohledy na život.
A která mentalita je vám bližší, americká, nebo ruská?
Česká, doma jsem ve Zlíně.
Jaké máte plány do budoucna?
Nejbližší jsou, že pojedeme s rodinou lyžovat.
A hokejové plány?
Mám ve Zlíně smlouvu ještě na sezonu.
Může být vaše poslední?
Ano, dokážu si představit všechno.
Už tušíte, čemu se budete věnovat po skončení kariéry?
Plánovat do budoucna moc nejde, protože se všechno hrozně rychle mění. Hokej jsem dělal dvacet let, ale jestli u něj zůstanu, se teprve uvidí.
Lákalo by vás trénování?
Bude se to odvíjet od toho, jestli bude hokej bavit syna.
Ve Zlíně máte hodně fanoušků. Neobtěžuje vás popularita?
Zlín je malé město a každý zná každého. Nemám s tím problémy.
Do extraligy jste se vrátil po šesti letech. Co vás na ní překvapilo pozitivně a co negativně?
Řeknu to jinak. Každá soutěž je těžká. Věděl jsem, že pro mě nebude jednoduchá, což se potvrdilo. Sezona z mojí strany dobrá nebyla. Jít do ní s tím, že dám šest branek, tak to jsem rozhodně nečekal. Ani jsem nehrál, jak bych chtěl. Sezonu nezachránilo ani play-off, i když jsme v něm hráli jako tým dobře.