Horší sezonu v zámořské NHL nezažil. Naskočil jen do 40 zápasů, dal pouhých 5 gólů a přidal 11 asistencí.
Spraví si po létě chuť v extraligovém Litvínově, kam ho lákají bývalí spolužáci ze základní školy Robert Reichel a Jiří Šlégr? Sám zatím neví. 37letý Ručinský, člen zlaté české generace, totiž teď řeší zásadnější otázku: zda bude vůbec pokračovat v kariéře.
Ze zámoří jste se vrátil zkraje května. Co jste zatím stihl?
Vůbec nic, akorát jsem už doma v Praze začal trénovat s Petrem Nedvědem. Tři rokymáme jednoho trenéra, Láďu Korbela, aby nám někdo dal šablonu. Vyhovuje nám to.
Jaký byl uplynulý rok?
Pro mě to byla nejhorší sezona, kterou jsem absolvoval. Doufám, že takovou už nezažiju. Nebyla jednoduchá a já jsem rád, že skončila. Potýkal jsem se s několika problémy. Už se k tomu nechci vracet, ohlížet se dozadu. Koukám dopředu.
O jaké potíže šlo? Jen zdravotní?
Měl jsem zranění ramene, potom jsem měl problémy s trenérem. Dopadlo to, jak to dopadlo. Nerozváděl bych to. Nebylo to mezi námi ideální. Je to už za mnou.
Rameno jste si léčil i v Čechách?
V lednu jsem tady byl na deset dvanáct dní, klub mě sem pustil. Rameno už je dobré. Nemusel jsem na operaci. Stihl jsem se na den podívat i za rodiči do Litvínova.
Po sezoně vám vypršela dvouletá smlouva na celkem 4,75 milionu dolarů a klub vás v jejím závěru poslal na tribunu, stavěl mladé.
Domluvili jsme se, že to tak uděláme. Ale problém s trenérem byl celý rok. Nešlo jen o konec.
Jaké bylo sledovat hokej z tribuny?
Ani moc mi to nevadilo. Já ani pro toho trenéra nechtěl hrát. Neříkám, že mi to bylo jedno, ale když máte nad sebou člověka, s kterým si nerozumíte... Kvůli klukům mě to mrzelo. Hokej mě stále baví, chtěl jsem být na ledě. Ale kvůli trenérovi se mi na něj nechtělo.
Váš kamarád Nedvěd se nechal slyšet, že byste si na závěr kariéry mohli zahrát spolu. Kde?
Nikdo z nás se s nikým nedohodl. Já teď ani nevím, jestli budu chtít hokej vůbec hrát dál. Uvidím v nejbližší době, až se všechno usadí.
Do kdy se rozhodnete?
Nevím. Cítím, že mě čas netlačí. Až budu připravený udělat rozhodnutí, udělám ho. Momentálně si užívám dovolenou.
Ale trénujete, takže to na konec kariéry nevypadá, ne?
Já i kdybych nehrál, dál bych trénoval. Nevydržím sedět a nedělat nic. Asi bych netrénoval tak tvrdě, ale dál bych jezdil na kole a běhal. Není důvod ke spekulacím.
Ale říkáte, že hokej vás stále baví.
Když jsem se vrátil po zranění ramena, hokej mě určitě bavil. Chuť do hokeje mám, hraju ho celý život, mám ho rád. Ale i když je vám padesát, můžete mít chuť taky, jenže hokej už hrát stejně nemůžete.
Sledoval jste na dálku Litvínov?
Já ho sleduji vždycky, narodil jsem se tam a až do osmnácti let hrál. Měli výbornou sezonu a doufám, že příští bude ještě lepší.
I s vámi? Šlégr a Reichel, hvězdy Litvínova, vás přemlouvají, že?
Jsem s Jirkou Šlégrem a Alby Reichlem v kontaktu odmalička, vyrůstali jsme spolu. Voláme si, ale nemůžu jim říct víc, než říkám vám.
Jak podle vás Litvínov vedou?
Klub je v dobrých rukou. Odvádějí výbornou práci, je to vidět na výsledcích. Byli pátí, vyřadil je pozdější finalista, Karlovy Vary. Je dobře, že to vzali lidi jako oni. Jde jim opravdu o to, aby předváděli hezký hokej a mělo to hlavu a patu.
V Litvínově jste vyrostl, žijete v Praze, kde by vás chtěly Sparta i Slavia. Bylo by to složité rozhodování?
Pokud se rozhodnu, že budu hrát a navíc u nás doma, nebude to lehká volba. Lidé, kteří mě znají, mě pochopí, ať skončím kdekoli.
A co návrat do NHL?
Asi bych se vrátil do jednoho, nejvýš dvou klubů. Jeden jsou Rangers. Ale je to ve hvězdách. Nevím, jestli by měli zájem, ani zda budu mít chuť jít znovu do NHL.
Do Ruska byste šel?
Nějakou nabídku jsem dostal, ale abych pravdu řekl, moc jsem se nad tím nezamýšlel.
