Bryan Marchment ze San Jose vás fauloval kolenem, což je jeho obvyklý zákrok. Co to je za náturu?
Osobně ho neznám, ale na ledě se chová jako normální debil. Fakt. Vůbec jsem ho neviděl přijíždět, málem mi utrhnul koleno. Tyhle věci dělá za účelem zranit soupeře. Ale jak říká máma, boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Taky na něj dojde.
Už před vánočními svátky jste si přetrhal kolenní vazy a dva měsíce se léčil. Máte docela smůlu...
Hrozná sezona. Vypadalo to nevinně, narazil jsem do mantinelu. Ze začátku to dost bolelo, ale po pár dnech už jsem zkoušel šlapat na rotopedu.
Operovali vás?
Kdepak, jen jsem musel zůstat v klidu. Neměl jsem ani sádru, nosil jsem jenom ortézu. Nejhorší bylo, kolik to bralo času. Seděl jsem pořád doma a hrál na počítači šachy.
Ke všemu se Montreal zase trápil, nepostoupí do play off, každou chvíli se někdo zranil...
Je to záhada, snad tu máme špatnou vodu.
Svého času se povídalo, že vás klub vymění. Vadilo vám to?
Snažil jsem se tyhle věci nevnímat. Už mám svůj věk, abych věděl, že když budou chtít, tak mě pošlou pryč, ať dělám, co dělám.
A co mistrovství světa?
Trenér Augusta mi volal, když nohou ještě nešlo pohnout. Přesto jsem mu říkal, že přijedu velice rád, když zdraví dovolí.
