Jedenatřicetileté pravé křídlo ve své kariéře obkroužilo málem celý svět. Hrálo na mistrovství světa ve Vídni v šestadevadesátém, zkusilo NHL, ruskou, německou i finskou nejvyšší soutěž.
Včera ho ovšem tížila únava z dlouhé cesty. "Vitalij letěl z Ruska snad pětadvacet hodin," řekl trenér Miroslav Venkrbec. "Neletěl totiž přímo, něco si vyzvedl v Americe, něco v Německu. Ve středu v noci přijel do Vsetína, ve čtvrtek poprvé trénoval."
Vysoký chlap nastoupil ve druhé řadě se Stantienem a Bělohlavem. Bruslí až nepřirozeně vzpřímeně, s prohnutým krkem a hlavou nahoře. Na dresu mu nad číslem 22 ještě chyběla jmenovka. Se spoluhráči se dorozumíval gesty. Ukázal si rukou, kam najede, nebo jen kývl, že rozumí. Postavou i výrazem ve tváři se malinko podobá vsetínskému krajanovi Alexeji Jaškinovi.
V samotném utkání nijak nevynikl. Snad jen jednou naznačil své dovednosti, když se dlouhou kličkou vyhýbal Hanzlíkovi, jenž ho musel rukama stáhnout k zemi. "Na hodnocení je ještě strašně brzy," prohlásil kouč Venkrbec. "Asi nepředvedl, co všichni čekali, ale bylo toho na něj teď moc. Máme o něm příznivé reference, určitě to je kvalitní hráč. Vždyť dva roky působil v ruské reprezentaci, má za sebou skoro sto zápasů za Saint Louis Blues."
Zámořské zvyky ukázal Karamnov v nervózním závěru, kdy v podrážděné atmosféře naznačoval protivníku Sedlákovi, že se s ním klidně popere. Vyzýval ho ke shození rukavic, ale nakonec si bitku rozmyslel.
9. října 1999
