"Máme tu vynikající podmínky. Jak na hotelu, tak i tady, na zimním stadionu. Všechno je zde přizpůsobeno tomu, co potřebujeme," pochvaluje si zkušený kouč, jenž při svém předchozím zahraničním angažmá se Slovanem Bratislava vybojoval dva mistrovské tituly.
Do Ruska jste se po roce a půl vrátil loni v prosinci, krátce po předčasném konci angažmá v Pardubicích. Jak svůj první půlrok ve Spartaku hodnotíte?
Dobře. Spokojenost převládá jak na mé straně, tak na straně Spartaku. Proto jsme podepsali smlouvu i na další rok. Po Pardubicích, kde se nám nepovedl začátek sezony, jsem chtěl odpočívat. Ale přijeli za mnou z Moskvy. Byli na devatenáctém místě z dvaceti a chtěli, abychom udělali kousek práce. Nikdo jsme nevěřili, že to bude až tak dobré. Proto věřím, že je spokojenost. Alespoň na mé straně veliká.
Se Spartakem jste obsadili jedenáctou příčku, když vás v osmifinále play-off až v rozhodujícím pátém zápase vyřadil Petrohrad. Byla to pro vás, po černém podzimu v Pardubicích, určitá "očistná kůra"?
No, na nervy určitě, ty byly daleko lepší. V Rusku má trenér jinou pozici. Je to daleko váženější osobnost než u nás.
Pro vás ale Rusko nebylo nic nového. Předtím jste působil v Chimiku Moskevská oblast. Dají se obě angažmá nějak porovnat?
Podmínky jsou podobné, myslím, že jen o trochu lepší, protože jsme v hlavním městě, v Moskvě. V Mytišči jsme měli nový stadion, tady máme stařičký, ale opravuje se. Dělají nám novou šatnu. Rozdíl je snad jen v tom, že v Chimiku jsme začínali úplně z nuly, a tady jsem přišel do půlky sezony. I když teď se mi změnilo celé mužstvo, zůstali jen čtyři hráči.
. miloš říhanarozen: 6. 12. 1958 |
V příštím ročníku budete navíc hrát zbrusu novou soutěž, Kontinentální hokejovou ligu. Co od ní očekáváte?
Bude to určitě zajímavé, něco jiného. Soutěž posílila, do Ruska přicházejí noví hokejisté, vynikající osobnosti. Dokonce i nejlepší hráč na světě. Bude se hrát systémem skupin, nebude to doma - venku. Čekají nás třeba týdenní cesty ven, kde budeme hrát čtyři zápasy. Takže v tomhle to bude náročné. Neskutečně těžké to bude i v tom, že hned deset mužstev chce získat zlato.
A jaké budou v příštím ročníku ambice Spartaku? Také pomýšlíte na nejvyšší příčky?
Ne. V loňském roce měli cíl do desátého místa, což v polovině sezony trochu přehodnotili. Měli jsme úkol skončit do patnáctého, nakonec jsme získali jedenácté. A teď se budeme chtít zase umístit do toho desátého místa.
Zmiňoval jste, že se do Ruska stěhuje také Jaromír Jágr. Jak se těšíte, až s ním budete působit ve společné soutěži?
Já se těším na celou soutěž, protože budou v Rusku plné stadiony. Na Jágra je v Omsku vyprodáno na celý rok už teď. A když přijede jinam, myslím, že to bude podobné. Ale já ho beru hlavně jako soupeře. I když je to nejlepší hokejista na světě, nebudu na něj koukat s otevřenou pusou. Budu se snažit, aby se tomu mužstvo přizpůsobilo a Omsk porazilo.
Vy jste prý měl zájem o jiného českého hráče z NHL, havlíčkobrodského rodáka Josefa Vašíčka. Proč jeho příchod do Spartaku nevyšel?
Pro mě je docela zklamání to, co teď Josef píše. Protože si myslím, že zájem Spartaku o něj byl veliký, ne menší jako u Jaroslavli. Já sám jsem ho několikrát kontaktoval, slíbili jsme si, že si zavoláme. On se neozval, a teď píše, že jsme o něj neměli zájem. Což mě mrzí. Je to škoda, my jsme urostlého centra potřebovali. Nabízeli jsme mu stejné podmínky jako Jaroslavl, možná i lepší. Nabízeli jsme mu Moskvu, možnost bydlet v Českém domě. Ale on se rozhodl pro něco jiného, to se nedá nic dělat.
A nezkoušel jste přivést někoho z bývalých svěřenců z Pardubic?
Zkoušel. Chtěl jsem Čáslavu, Petra Sýkoru... Ale vedení Pardubic řeklo, že můžou jít všude jinde, ale do Spartaku Moskva ne.
Dveře do Pardubic si nezavírám. Taky proč?
Takže by se dalo říct, že váš loňský odchod z Pardubic zanechal více šrámů, než je u podobných trenérských výměn obvyklé?
Pro mě Pardubice skončily zklamáním. Stát se může všechno a tyhle věci se stávají. Prostě něco se na začátku nepovedlo, měli jsme strašné problémy. Ať už po smrti Martina Čecha, hráli jsme patnáct zápasů venku, Jánko Lašák byl zraněný. Všechno to byly věci, které začátek ovlivnily. Byli jsme na místě, kde Pardubice být nemůžou, to chápu. Proto jsem nabízel, že to předám někomu jinému. Oni nechtěli. A když jsme se začali zvedat, tak mě uvolnili. Což jsem nepochopil.
Bylo to hodně nepříjemné?
Před celou kabinou mi slibovali, že neexistuje, aby mě odvolali. A pak přišly takové tahanice... To už je podruhé, co se to stalo a kdy jsem neodcházel zrovna nejlépe. Pardubice jsou přitom taková moje srdeční záležitost, byl jsem tam už potřetí. Posbírali jsme spoustu úspěchů a je škoda se rozejít tak, jak jsme se rozešli. Ale myslím si, že pokud tam někteří lidé budou, že se určitě vracet nebudu.
Sledoval jste výsledky Pardubic i po vašem odchodu?
To je jasné. Sledoval jsem celou českou ligu a zvlášť Pardubice, kde žiju. Když jsem přijel domů, šel jsem se tam podívat. Určitě dveře definitivně nezavírám, taky proč? Může se to změnit, můžu se vrátit. Já jsem s hráči žádné problémy neměl. Že jsem s nimi nekomunikoval, mi ani jeden hráč neřekl. Pardubice psaly, že neměly kondici, což si myslím, že taky není pravda. Takže to byly stejné věci, jako když jsem odcházel poprvé. Prostě nevěděli, co mají říct.
Ve Spartaku jste loni žádného českého hráče neměl. Nechyběl vám tedy v Rusku rodný jazyk?
My máme tři Slováky. Teď zkoušíme čtvrtého a taky jednoho Čecha, Ondřeje Fialu. Ale já s nimi komunikuji rusky, aby přivykli a zvykli si na to. Protože Rusové jsou strašně rádi, když se nemluví jazykem, kterému nerozumí.
Takže už jste ruštinou vybaven tak dobře, že byste si v ní přečetl i nějakou knihu?
Tak knížku, to by bylo moc (smích). Ale noviny si přečtu.
