V zázemí je podle trenéra Radima Rulíka největší rozdíl mezi českým a ruským hokejem. "Je úžasné, že při těchto podmínkách se v Česku vypracuje takové množství talentů," říká.
Co vás v Omsku dosud nejvíc zaujalo?
Hodně mě šokovalo, kolik lidí se tam točí okolo hokeje. Napočítal jsem dohromady jedenadvacet zaměstnanců, kteří se starají o chod A mužstva. A to je tam ještě farma, kde jsou mladí hráči ve věku osmnácti, devatenácti let, něco mezi juniory a vojáky.
Když srovnáte podmínky pro hokejisty v Česku a v Rusku, nepřijde vám, že tady tak trochu spíme?
Ono je to asi dané i tím, že Rusové mají úplně jinou mentalitu. Všechno dělali vždycky ve velkém, třeba armádu nebo politiku, a odráží se to i v hokeji. Asi jsou tam na to tak zvyklí. Podle mého názoru je ale český hokej vynikající na to, v jakých podmínkách se hráči připravují. V Česku je obrovské množství talentu, až je to neuvěřitelné, že vzhledem k horšímu zázemí se tu rodí tolik vynikajících hokejistů na světové úrovni.
Možná je to i tím, že je tu pro mladé po odchodu hvězd třeba právě do Ruska víc místa...
To je druhá starna věci. V Česku se vytváří hodně prostoru pro mladší talentované hráče, kteří pak mají víc šancí hrát s dospělými. To je pro ně silná zkušenost, na jejímž základě mohou svoje hokejové předpoklady rozvíjet. Z tohoto pohledu není špatné, že z extraligy hodně hráčů odchází za lepšími podmínkami.
Nezaostáváme ale trošku za vyspělým hokejovým světem?
Určitě by se mělo pracovat na vytvoření profesionálních podmínek pro hráče, kteří hrají na profesionální úrovni. Nemohu mluvit obecně, protože jiné je to ve Varech, jiné je to v Plzni, jiné ve Spartě, jiné v Třinci... Ale první rozdíl, který mě teď napadá, jsou třeba kondiční trenéři. Například v Americe i v Evropě už jsou naprosto běžní. Teď už se s tím naštěstí začíná i u nás, ale myslím, že tady jsme zrovna trošku pozadu. A tohle jsou takové postupné kroky k tomu, aby byl servis pro hokejisty na světové úrovni.
Jak na vás zapůsobil sportovní kompex, v němž v Omsku hokejový tým hraje?
Paráda. Samotná hala, to jsou takové menší Vítkovice, kapacita asi sedm tisíc lidí. A vedle jsou dvě posilovny, tři velké tělocvičny a regenerační linka. Dokonce je tam i obchodní centrum, kde se v útulných obchůdcích dá sehnat úplně všechno, od potravin až po sportovní potřeby.
Když se tam vydáte na nákup, poznávají vás už ostatní lidé?
Pokud jsem sám, tak ne, ale když jdeme s Ivanem Hlinkou, tak nás zastavují. Zájem o hokej je tam ale obrovský, i novináři se tam kolem nás rojí mnohem častěji než v Česku.
Jak s nimi vycházíte?
V pohodě. Všichni byli dost překvapení, že jsem tak mladý. Tam to dosud nebylo zvykem, trenéři jsou ve většině případů starší.
Omsk je poměrně velké město, jak se vám v něm žije?
Zatím bydlíme s Ivanem Hlinkou dohromady poblíž stadionu, máme to tři minuty pěšky. Až za námi ale na podzim přijedou rodiny, přestěhujeme se do rezidenční čtvrti. Je to na takovém klidném předměstí pro politické a kluturní špičky, asi patnáct minut jízdy od centra. Celá čtvrť je za zdí, hlídají ji vojáci.
To je to tam tak nebezpečné?
To ani ne, sami Rusové říkají, že Omsk je snad nejbezpečnější ruské velkoměsto. Kriminalita je tam minimální.
