Růžička dal hokejové reprezentaci sbohem. Na sedm let, či navždy?

Dost možná mu velké procento z těchto lidí nevěřilo ani před turnajem, natož v jeho průběhu, třeba po šokující porážce s Norskem. Kde jsou ty časy! Místo toho stál trenér hokejové reprezentace před zaplněným Staroměstským náměstím a užíval si burácejícího skandování: „Vlááááďa Růžička!“

Kouč českého týmu Vladimír Růžička a jeho svěřenci slaví s fanoušky na pražském Staroměstském náměstí | foto:  David Neff, MAFRA

A kouč lidem kynul a usmíval se. Růžička zažil mimořádnou satisfakci: po omluvenkách od téměř třiceti hráčů a mdlém úvodu pozvedl partu bojovníků ke zlatu.

Ke svému druhému po Vídni 2005, čímž se zapsal – ať se to jeho odpůrcům líbí nebo ne – mezi nejúspěšnější kouče v historii české hokejové reprezentace. "Omluvenky už nemá cenu rozebírat. Mě při turnaji zajímalo jen to, aby podceňovaní kluci dokázali něco velkého," popisoval kouč po návratu na letišti.

Rezignace? Ani nápad, říká Bykov

Má za sebou rok hrůzy. Olympiáda = konec už ve čtvrtfinále, tedy výbuch. Mistrovství světa = konec "už" ve finále, také výbuch. Ruská sborná vedená koučem Bykovem měla tenhle turnaj vyhrát! "O ničem takovém jako rezignace jsem nepřemýšlel," brání se Vjačeslav Bykov kritice.

I on ve finále dobře ukázal, v jakém bylo Rusko šoku: jindy kliďas, který netočí hráče, byl impulzivní a zkoušel měnit, co se dalo. Nestačilo to. Ale pořád je situace daleko lepší než po Vancouveru. "Všechny nás pověste," říkal tehdy sarkasticky Bykov po pádu ve čtvrtfinále. Teď mu naopak ke stříbru pogratuloval i prezident Medveděv.

"Nemůže vás potkat nic lepšího, než když vyhrajete poslední zápas. Vítězství si užívám stejně jako ve Vídni."

Počkat, vážně nemůže přijít nic lepšího? Třeba kdyby jeho svěřenci zase někdy dirigovali plné náměstí s dalšími zlatými medailemi na krku? Ne, toho se Růžička podle svých slov nedočká. Dopředu věděl, že je to jeho poslední mistrovství, titul už bude z lavičky obhajovat Alois Hadamczik.

"Ještě jsme to probírali s Tomášem Králem (šéfem svazu), ale já národní tým v příštích sedmi letech trénovat nebudu," prohlásil Růžička.

Time-out a bronz na rozloučenou

Tohle bylo gesto loučícího se labužníka, který si své poslední chvíle ve funkci užívá na maximum. Kouč švédské reprezentace Bengt-Ake Gustafsson si v duelu o bronz proti Německu vzal oddechový čas 0,7 sekundy před koncem! A od srdce se při něm usmíval – kariéra 52letého odborníka u švédského národního týmu právě končila medailí. Bronzovou.

Co na tom, že cestu výš zastavili Češi. "Cítím se úplně prázdný," říkal Gustafsson po penaltové prohře. Jenže vítězný duel o bronz proti Němcům mu radost vrátil. Dokonce tak, že na poslední vteřiny poslal do hry náhradního gólmana, aby si medaili také užil.

Sedm let v ústraní, aby se pak vrátil? Zní to jako z pohádky, ale kdo ví, zda na ni dojde. Na neobvykle dlouhých sedm let se Růžička upsal svojí Slavii a chce se soustředit jen na práci v klubu. I tak po příletu z Německa naznačil určitý posun. Před mistrovstvím trenér říkal kategoricky: "Nároďák už nebudu trénovat nikdy..."

Takže sbohem a na shledanou v roce 2017? "Vývoj může být různý. Uvidíme," říká Král. Jedinou jistotou tak je, že lépe se Růžička rozloučit nemohl.

Medaile? Daleko víc je moje žena

Strůjce německého tažení do semifinále dá asi týmu sbohem. Z důvodu, který je mnohem důležitější než všechny medaile světa. Bývalý skvělý obránce a kouč Německa Uwe Krupp odletí tento týden do USA za svou ženou, které nedávno objevili rakovinu prsu. Kruppa manželka dojala, když se nečekaně objevila na semifinále proti Rusku – a teď zase on chce podporovat ji. V ještě těžším boji.

"Jsme všichni hrdí na naše výkony. Ale teď se potřebuji v klidu rozhodnout," říká neurčitě o své budoucnosti Krupp. Podle názorů funkcionářů i hráčů ale nejspíš skončí. Jako vítěz jedné bitvy, ale zároveň na začátku druhé.