Současný šéf Slavie dovedl Česko k titulu mistrů světa v roce 2005, nyní má chuť se k práci u výběru země vrátit.
Takže byste do toho šel?
Je mi trochu hloupě, když na to mám odpovídat teď. Reprezentace v Kanadě dohrála teprve před chvílí. Ale říkám to celkem jasně: Pokud by národnímu mužstvu nevadilo, že bych souběžně trénoval i Slavii, pak do toho půjdu rád.
Už jste se o tom bavil s někým z vedení českého hokeje?
Na to je ještě dost času.
Proč jste v roce 2005 u reprezentace končil, když se tam teď chcete vrátit?
Tehdy jsem se tak dohodl s vedením Slavie. Prezident Mirek Tvrdý mi řekl, že by nechtěl, abych vedl klub a zároveň národní mužstvo. To jsem naprosto respektoval, přestože chuť na trénování reprezentace byla stejná jako v současnosti.
Co říkají na Slavii teď?
Pobavil jsem se o tom s akcionáři klubu. Všichni řekli, že by jim to nevadilo. Že by to bylo dobré. Tenhle názor bylo důležité slyšet. Takže pokud teď u reprezentace dostanu šanci, určitě ji vezmu.
Proč vůbec tak lpíte na Slavii?
Ano, práce v klubu a zároveň v nároďáku by bylo dost. Ale ještě toho za sebou nemám tolik, abych se spokojil s tím, že za celý rok budu stát na střídačce jen na čtyřech akcích Euro Hockey Tour a na mistrovství světa. To by pro mě bylo málo.
Stýskalo se vám už po národním mužstvu?
Co si budeme povídat, reprezentace je prostě nejvíc. Po zlatu ve Vídni jsem slyšel, že jsem blázen, když od týmu odcházím. Říkalo se mi to těžko. Ale já to ve Slavii slíbil. Nedalo se nic dělat.
Co je v tuhle chvíli potřeba u národního mužstva změnit?
Změnit? Není se za co stydět. Letošní mančaft vypadal velice dobře, stejně tak i hrál. Měl smůlu. O úspěchu skutečně rozhoduje jediný zápas a Čechům v něm prostě chybělo štěstíčko. V prodloužení se tým perfektně bránil švédské přesilovce, ale pak to stejně nedopadlo. Někdy to tak bývá. Kluci v žádném případě v Kanadě nepropadli. Mladí kluci se ukázali, bude na čem stavět. Dobrý dojem jsem měl i ze zkušenějších typu Eliáše a Kaberleho.
Ale tým vypadl ve čtvrtfinále už druhý rok po sobě. Přičtěte k tomu, že Češi moc nezáří ani v NHL. Nesvědčí to o útlumu českého hokeje?
Je to možné, asi máte trochu pravdu. Stará generace Jágra byla vychována v jiných časech, ta mladší malinko zaostává. Ti, co teď jako mladí chodí do Kanady, jsou třeba dobří. Ale nemají úroveň, s jakou odcházeli před lety Jágr, Straka a další.
Máme se tedy budoucnosti bát?
Ne. S kluky se musí pracovat, obouchat je. Vyzrají. Musíme mít trpělivost.Zvykli jsme si vozit zlata, není to ale samozřejmé. Je třeba zabudovávat mladé, chvíli to může trvat.
Co brankářský problém? Teď to vypadá, že je po zraněném Vokounovi obrovská výkonnostní propast.
Pozor,máme dobré mladé brankáře. A pro Milana Hniličku to teď bylo těžké. Šel do Ruska a určitě nečekal, že tam nebude chytat. Hokejista potřebuje být v zápasovém zápřahu. To Milan nebyl. Nelíbí se mi, jak se teď na Hnildu kydá špína. Milan pracoval, čtvrtfinále odchytal slušně, pak dostal nešťastný gól. Kdybychom vyhráli 3:2, všichni ho budou klepat po ramenou.
Dobře, ale Hnilička už reprezentovat nechce. Kam tedy sáhnout pro jiné brankáře?
Mně se ohromně líbí Mensator. V Americe máme Schwarze, podle mých zpráv se předvedl i Pavelec, do Sparty se vrací Pöpperle. U nás se vždycky s brankáři dobře pracovalo. Věřím, že tahle tradice bude pokračovat. Nesmíme se bát postavit do branky dvacetiletého kluka.
Co tedy teď nejvíce chybí českému hokeji?
Momentálně někdo, jako byl Hašek v Naganu. Brankář s úspěšností zásahů kolem 95 procent. Ale opakuju, nechci tím shazovat Hniličku. Házet všechno na brankáře, když to na mistrovství nevyjde, je ubohé.
