Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Růžičkové se v Chomutově adaptovali: otec radí, syn je jedním z tahounů

Vladimír Růžička starší na lavičce reprezentace. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

10 2014
Chomutovský hokej, to už nejsou jen Veverkové (otec majitel, syn generální manažer), ale i Růžičkové (otec konzultant, syn hráč).

Ve VIP boxu nervózně přešlapuje, gestikuluje, usrkává ze skleničky, pochoduje sem a tam. Trenéra české hokejové reprezentace Vladimíra Růžičku staršího role poradce prvoligového Chomutova pohltila. Ostatně, uměl by to jinak? „Naplňuje mě to a baví. Vždyť já mám poměrně volno,“ řekl neunavitelný hokejový fanatik po posledním domácím vítězství Pirátů nad Kladnem 3:2 v prodloužení.

Jak jste si zvykl na novou roli?
Je trochu jiná, než bývala, sleduju zápasy seshora z okýnka. A i když bych nechtěl moc předbíhat, od začátku sezony vidím určitý posun. Ale trenéři musí s mužstvem dál pracovat, je plno věcí ke zlepšení.

A v čem je hlavní posun?
Mužstvo je hodně nové, obměněné. A připadá mi, že si teď mnohem víc věří. Sedá si to, i když tohle si ještě dost zápasů vezme.

Jste spokojen se skladbou týmu, nebo máte v hlavě posílení?
Uvidíme. Ale co je posílení? Hráčů moc neběhá. V extralize je kluby shání - a nejsou. Ale když se tady bude dál pracovat jako doteď, nebude to špatné. Důležité je, že lajny jsou poměrně vyrovnané.

Pohltili vás Piráti?
Jak říkám, mám dost času a pořád volno. Sleduju extraligu, abych se připravoval na reprezentační akce, sleduju zápasy Chomutova v první lize. Koukám tady na tréninky, jsem ve velké spolupráci s trenérem Břéťou Kopřivou, pořád něco řešíme. Zatím mi role trenéra nároďáku a konzultanta Chomutova vyhovuje.

Na led vás to neláká?
Ani ne, tréninky sleduju jen z tribuny. Máme hodně kvalitní trenéry, dvojice Kopřiva - Totter je dobrá. I hráče nechávám být v klidu, jen sem tam někomu něco řeknu. Zápas Chomutova s Kladnem byl velice dobrý. S úrovní první ligy je to podobné jako v extralize: některé zápasy jsou hodně dobré, jiné zase hodně špatné. V Chomutově je pro mě všechno nové, zázemí pro hokej je parádní, od léta jsem sem začal jezdit trochu víc. Díky tomu se častěji dostanu do Litvínova, odkud pocházím. Spojím to: nejdřív první liga v Chomutově, pak extraliga v Litvínově. Ale já sleduju všechno, NHL, KHL, tréninky, zápasy...

Jste rád, že po vašem konci ve Slavii máte zase vytížení v klubu?
Pro mě by byl velký skok, kdybych měl jezdit jen na extraligu. Asi by to bylo málo. Tohle mi úplně vyhovuje. Oslovil mě Jarda Veverka (majitel), jsme kamarádi. A já řekl jednoznačně, že co půjde, pomůžu. Samozřejmě na prvním místě je pro mě připravit naše národní mužstvo na domácí mistrovství světa, protože chceme úspěch.

Předtím by měl Chomutov hrát baráž, když se do ní dostane. Co když v ní potká Slavii?
Slavia je pro mě srdeční záležitost. Ale víc se k ní nechci vyjadřovat.

Růžička ml.: S tátou řeším hokej jen po telefonu

První Růžičkův rozkvět zabrzdilo zranění, teď už je zase v ráži. Svůj chomutovský restart přikrášlil hokejový útočník i čtyřgólovým představením proti Třebíči. „Chvilku jsem si na 1. ligu musel zvykat, a když jsem se docela rozjížděl, naštípnul jsem si kotník a pět týdnů jsem chyběl,“ štvalo Vladimíra Růžičku mladšího. „Pomalu se do toho zase dostávám.“

I v pondělí proti Kladnu byl při výhře 3:2 v prodloužení na ledě cítit, svůj velký zápas však odehrál dva dny předtím. Bývalého lídra Třebíč zostudil čtyřmi zásahy a hlavní měrou se podílel na demolici 7:1. „Čtyři góly jsem v dospělých ještě nedal. Čtyřikrát jsem vypálil na bránu a čtyřikrát to tam spadlo. I proti Kladnu jsem měl šance, ale asi jsem si všechno vystřílel,“ povídal 25letý forvard, který v létě zkoušel prorazit v lotyšském Dinamu Riga, které hraje KHL. Kontrakt nedostal, a tak se v Chomutově setkal se svým otcem. Reprezentační trenér je u prvoligových Pirátů konzultantem.

„Táta chodí hlavně za trenéry, jako poradce všechno probírá s nimi. Pokyny nám rozdávají jen kouči,“ tvrdí Růžička mladší, ale on jako syn si přece jen něco navíc vyslechne. Ovšem jen občas. „Já bydlím v Chomutově, táta v Praze. Někdy se tam dostanu, ale to jsme spíš rádi, že se jako rodina vidíme a hokej neřešíme. Když už, tak po telefonu.“

Jak kapitán olympijských vítězů z Nagana a trojnásobný mistr světa (dvakrát jako trenér) prožívá angažmá u Pirátů? „Úplně v pohodě,“ podotýká jeho potomek. „On se hlavně soustředí na mistrovství světa. Je perfekcionalista, žije hokejem 24 hodin denně. Podle mě dokoukal zápas s Kladnem, jel domů a určitě si tam hned pustil hokej v televizi.“ Bilance Růžičky mladšího je solidní: 23 zápasů, 19 bodů za 7 gólů a 12 asistencí. Jako centr druhé formace má roli jednoho z tahounů.

„Když dostávám hodně prostoru na ledě, hrozně mi to sedí. Snažím se za to odvděčit co nejlepšími výkony,“ říká. „V Chomutově si to užívám. Je tu parádní zázemí a všechno kolem týmu funguje výborně. My máme klid vyloženě na hokej. Zaklepu to, ale zatím to šlape.“

Piráti jsou první už s výrazným náskokem. „V kabině je sranda, máme skvělou partu. A taky jediný cíl. Chceme extraligu vybojovat pro fanoušky i pro lidi, kteří klub podporují. Dávají do toho peníze, přitom už ve fotbale se ukazuje, jak složité je finance shánět. Do budoucna to bude i v hokeji.“

Autor:


Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze