S legendárním trenérem Viktorem Tichonovem měl velké romíšky a počátkem letošního roku dokonce řekl agentovi, že v CSKA končí a požádal jej o vyřízení formalit.
"Tichonov však prohlásil, že mě za žádných okolností nepustí," uvedl. Kdyby odešel svévolně, nemohl by do konce sezony už hrát.
"Bylo to nepříjemné. Křičel hrozně zblízka a vulgárně nadával. Přišlo mi, že to už není o hokeji, ale že mu vadí to, že jsme Češi. Řval na mě i na Miloše Gureně "češskij zasraněc" (český parchant). To mi vadilo," líčil Salfický.
Význam nadávek si vysvětloval dokonce hůř, než to možná Tichonov myslel. Nejhorší to prý bylo na přelomu roku, kdy se chytli v Magnitogorsku. "Řekl jsem mu, že na mě křičet nebude a ať si najde jiného brankáře. Možná to pochopil a nechal mě v klidu,"
uvedl.
Sám prý na něj už křičel česky a nadával mu do "senilních dědků". Tichonov jen zíral. Do té doby si to proti němu nikdo nedovolil. Pak se vůči Salfickému začal chovat nezvykle vlídně.
"Chodil a hladil mě po hlavě. Občas i zažertoval," vzpomínal na zážitky z první sezony v Superlize, kam odešel poté, co se neprosadil v NHL. CSKA nakonec obsadil i jeho zásluhou desáté místo.
V Rusku si mohl dvojnásobný mistr světa vybírat, neboť zájem o něj mělo několik klubů. Vedení bohatého Čerepovce stále zdůrazňovalo, jak by si ho hýčkalo a finančně by na tom prý byl rozhodně líp, než v Moskvě. Nabízeli mu údajně až dvojnásobek.
"Vím, že kdybych šel do Čerepovce, měl bych klid na hokej. Asi bych ale vůbec neviděl rodinu. Já jsem si vybral CSKA mimo jiné i proto, že má určitou tradici a historii. Lákalo mě to. Chtěl jsem pod Tichonovem trénovat. Mně tvrdá práce nevadí. Zvolil jsem si to sám a nelituji. Líbí se mi tady hokej i lidi," říká nyní.
Z Tichonovových nálad už si Salfický hlavu nedělá. "Doufám, že ten druhý rok bude lepší. I kdyby se něco nepovedlo a on by na mě zas vyjel, už si to nebudu připouštět. Něco jsem tady dokázal. Pokud by zas takový výlev přišel, tak se tomu jenom zasměju,"
tvrdí.
Zvažovat další pobyt v Rusku musel zejména s ohledem na rodinu. Se všemi bolístkami se svěřoval hlavně manželce Zuzaně, která byla v Moskvě za celou sezonu dohromady asi 25 dnů. Většinou si telefonovali a účty horentně rostly. Dokázala jej však dostat ze stresu, který mu působily trable s trenérem.
Volný čas Salfický zpočátku snášel špatně. "Jsem dost citlivý člověk a mám strašně rád děti. Když jsem je tady neměl, tak mi to hrozně chybělo," říká. Manželka by prý jela do Moskvy hned, ale musí brát ohled hlavně na dva syny. Starší Adam má na rok odklad do školy a zatím chodí doma na plavání, fotbal a bruslení.
Manželka se bojí v Moskvě jezdit autem a Salfický by se o ně nemohl s ohledem na nabitý program pořádně starat. Nyní si pro lepší komunikaci s domovem pořídil počítač a věří, že další sezonu zvládne snadněji.
 Hokejový brankář Dušan Salfický v Moskvě. |
