„Nepral bych se s Romanem Polákem. Ten týpek by zmydlil i medvěda,“ napsal na Twitter reportér James Mirtle z televize TSN.
„Poly je super kluk, i díky jeho práci jsme tak daleko,“ řekl MF DNES krajan a parťák Tomáš Hertl.
Sezonu odstartoval Polák jako náhradník v Toronto Maple Leafs, kanadské bandě předem odsouzené ke zkáze. A končí ji v San Jose, dokonale šlapajícím americkém mančaftu, který se natahuje po Stanley Cupu.
Zatím k němu však mají v kalifornském celku daleko. V sérii s Pittsbughem prohrávají 0:2 na zápasy.
Na golf se Schumacherem?
V létě 2013 odpovídal v dotazníku pro ročenku St. Louis Blues a za svůj dětský idol označil Jaromíra Jágra, jako oblíbené jídlo vybral sushi a na golfovou partičku by pozval bývalého cyklistu Lance Armstronga, herce Denzela Washingtona a Michaela Schumachera, pilota F1.
Kolik se toho za necelé tři roky změnilo. Dobrá, Jágr s Washingtonem zůstávají celebritami. Ale Armstrong stihl padnout do netušených hlubin a Schumacherův život se náhle zlomil při lyžovačce v Alpách.
A Polák? Ten v červnu 2014 po deseti letech, během nichž patřil St. Louis Blues, zažil svou první výměnu v NHL - do Toronta.
Dál rozdával hity a blokoval střely, ztrpčoval hvězdám pobyt mezi mantinely, co mu síly stačily. A že jich pořízek z Ostravy (185 cm, 108 kg) má! Těžko si však zvykal na šlendrián, který zamořil Maple Leafs. Na poraženeckou náladu a ležérnost. „Nevím, co se děje. Hrajeme prostě špatně. Jsme tam jak na výletě,“ lamentoval.
Ze St. Louis byl zvyklý na jinou kázeň. Loni v září se v přípravném kempu pohádal s novým trenérem Babcockem a ten ho na úvodní dvě utkání vyhostil na tribunu. „Byl jsem z toho trochu znechucený a nervózní. Přece jen se mi to stalo poprvé v kariéře,“ řekl pro iDNES.cz. „Ale chápu, že to k NHL patří. Musím na sobě pracovat dál.“
Zatraceně nepříjemný sok
Má pověst zarputilce, který radši překousne letící puk, než by ho pustil do branky. „Náš nejlepší borec do oslabení, udělá cokoliv, San Jose udělalo dobrý tah,“ pravil Babcock v únoru, kdy Toronto vytrejdovalo třicetiletého zadáka do Kalifornie.
V 559 partiích v NHL dal skromných 19 gólů a přihodil 85 asistencí. Nevyniká ani v moderních statistikách, jež srovnávají počet střel na obou stranách při hráčově přítomnosti na ledě. Přesto ho třeba Brent Burns, výbojný obránce Sharks, na tiskovce před finále velebil: „Je fajn mít toho chlapa v sestavě. Nechcete se s ním střetávat. Hraje se proti němu hrozně těžko, což si pamatuju z bitev proti St. Louis.“
Když Polák za Leafs nastupoval v aréně Blues, diváci mu tleskali, děkovali za dřívější služby. V květnu se však ve Scottrade Center představil jako vážný soupeř, v dresu Sharks. A se vší zavilostí pomáhal San Jose vyřadit své někdejší kamarády. Dokonce se porval s českým útočníkem Dmitrijem Jaškinem.
St. Louis mohlo po 46 letech vidět finále Stanley Cupu. Polák přispěl k tomu, že se jeho čekání ještě protáhne. A sérii o vzácnou trofej si nyní může vyzkoušet sám.
Česko reprezentoval na olympiádě ve Vancouveru nebo na šampionátech ve Švýcarsku a Bělorusku. Nominován je též na zářijový Světový pohár. Přesto pro méně znalé sportovní fanoušky v rodné zemi zůstává „neznámým vojínem“. Teď se tím nermoutí. V Torontu trpěl. Doufal ve vysvobození. Stalo se. „Dopadlo to nejlíp, jak mohlo!“
