V rozestavěné hale se sice pořád luxuje, uvnitř však přesto víří neviditelný cementový prach. V šeru svítí prstence ochozů. Nicméně interiér vzbuzuje v laikovi dojem, že termín hokejového mistrovství světa, které má začít 24. dubna, se stihnout nedá. Zvenku vypadá hala skoro hotová. Černá a stříbrná na vnějším obložení se blýskají, i když je pod mrakem.
Všude uvnitř však studí holý beton.
"No a co?" rozptyluje obavy Aleš Hušák, generální ředitel Sazky, která je investorem stavby. "Vidíte například, že v ochozech jsou už vyvrtané díry, v nichž budou uchycena křesla pro diváky. Našroubovat je, to už je maličkost."
Také obří kostka z obrazovek, na které během utkání nebo koncertu poběží najednou tucet různých záznamů a přímých přenosů dění v hale, jakož i tisíce reklam, kostka, zvaná odborně jumbotron, zavěšená přesně ve středu pod stropem, zatím odpočívá. Pod střechu ji vytáhnou až úplně nakonec.
"Dokud se uvnitř pracuje, poletují vzduchem částice jemného prachu," vysvětluje architekt Vladimír Vokatý. "Kdyby jumbotron visel už teď, usazoval by se na něj prach a obraz by pak nebyl ostrý."
Střecha jako deštník
Jedna stará pověst vypráví o staviteli kostela na Karlově. Stavba už stála. Dělníci kolem ní zapálili dřevěné lešení. Řítilo se k zemi s hrozným rachotem. Přihlížející stavitel nabyl dojem, že se v mračnech prachu zhroutila chrámová klenba, propadl panice a oběsil se. Kostel dodnes stojí a ti, kdo ho spatří, nešetří obdivem.
Generálními projektanty haly jsou dva architekti Vokatí: otec Vladimír, vypadající poněkud ustaraně, a usměvavý syn Martin. Ocelovou konstrukci střechy navrhl Vladimír Janata. Působí nenápadně, skoro nesměle. Rozhodně není žádný střihoun. Stejně jako u kostela na Karlově je i střecha haly unikátním architektonickým řešením problému. Připomíná obrovský deštník.
Stejně jako na Karlově i zde přišel kritický okamžik stavby v momentě, kdy byl odstraněn provizorní opěrný systém - v tomto případě nikoliv dřevěné lešení, ale mohutný ocelový mostní pilíř od ženistů.
"Vy myslíte, že to tam vydrží?" ptali se kibicové.
"No já doufám," odpovídal Vladimír Janata.
Když pilíř zmizel, střecha si "sedla". Klesla tak o šest centimetrů. Nenastalo však žádné drama. Architekt počítal s tím, že může spadnout až o patnáct centimetrů.
Dnes už je jasné, že střecha drží. Jde o první zastřešení tohoto druhu na světě.
Přitom veškeré části konstrukce mají český původ, jen táhla z vzácné oceli vyrobila britská firma Macalloy. Nikdo jiný to totiž neumí.
Investoři byli zprvu opatrní. Jakmile však střecha absolvovala zatěžkávací zkoušku, začaly se nabídky hrnout. Architekti vysočanské haly navrhnou několik nových arén v Americe i v Japonsku.
Pohled do propasti
Až úplně pod střechou, nad luxusními skyboxy, což je jakási velká prosklená lóže, visí přilepené jak vlaštovčí hnízda kukaně pro sportovní komentátory. Přední sklo mají v dolní půli zkosené dozadu, takže hlubina se otevírá přímo pod nohama, tak jako při pohledu z vyhlídkového patra televizní věže na berlínském Alexplatzu nebo z někdejšího Světového obchodního centra v New Yorku.
Také z horních i středních pater hlediště se před diváky otevírá výhled do propasti. Ochozy jsou velice strmé, skoro kolmé. O člověka se pokouší závrať. Ve výhledu nebrání jediný sloup. Inspirací byla slavná Canada Air Arena v Torontu.
"To si musí lidi vybrat," vysvětluje architekt Vladimír Vokatý, "buď nechtějí mít závratě, v tom případě ať zůstanou doma, nebo budou pořádně vidět. Chtěli jsme, aby i ta nejlevnější sedadla byla co nejblíž od ledu. A to nejde zařídit jinak, než prudkým spádem ochozů."
Při hokeji se do hlediště vejde přes sedmnáct tisíc diváků, při koncertech ještě o pět tisíc víc.
Aleš Hušák už má diváky roztříděné podle jejich kupní síly. "Tam nahoře, na patře pod kabinami," ukazuje, "budou sedět lidi, kterým pracovně říkám pivo a párek. Ti na hokeji moc neutratí, ale bez nich je utkání nemyslitelné. Postavíme tu proto výčepy a levné restaurace."
Desítky pivních trubek už vedou ze sklepa od centrálních tanků do každého patra. Hotový pivovod. Na natočení jednoho půllitru bude mít výčepní svůj časový limit - plánuje se třicet vteřin.
O kus níž, zhruba v jedné třetině výšky hlediště, se průvodce zastavuje na širokém prstenci, po jehož vnějším obvodu se tu a tam otevírají prostorné haly, kam dosáhne i denní světlo.
"Tohle bude klubové patro," říká zálibně, "moje oblíbené. Tady budou sedět praví fandové hokeje. Fandové a já. Lidi tady budou mít luxusní křeslo, pohodlnější než v sekci pivo a párek. Led tu mají skoro na dosah. A po zápase nebudou muset diváci utíkat do nejbližší hospody. Můžou hru rozebírat u piva přímo tady, můžou tu slavit vítězství šampaňským. Tady nebude hned tak zavřeno."
Potahy křesel v klubovém patře jsou jasně modré.
My sedíme ve vzorovém skyboxu, zřízeném v nízké montované stavbě. Tato lóže, která se pronajímá za tři miliony ročně, je vlastně samostatné apartmá s výhledem na hrací plochu, s koupelnou i kuchyňkou, s interiérem čalouněným v červené a modré a s hebkým kobercem. V hale bude ke každému skyboxu patřit i několik křesel na ochozech pod předním oknem.
"Víte, v lóžích, které si pronajmou firmy a bohatí jednotlivci, nesedají jenom lidé, které zajímá hra." vysvětluje Hušák. "Dělají to pro svou prestiž. Můžou si ve skyboxu při utkání zdřímnout, můžou se třeba osprchovat. Hlavně tu však můžou bez zbytečných svědků dělat kšefty."
Šibeniční termín
Kolem stavby to zatím nevypadá lákavě.
"Přesně tady začala průmyslová revoluce v Čechách," ukazuje Aleš Hušák. "Kolben s Daňkem si tu postavili svou první fabriku."
Sto padesát let tu tekly do země těžké kovy. Nejen že investor musel kontaminovanou zeminu odstranit, což přišlo bratru na čtyři sta padesát milionů korun. Musel taky odchytit všechny zde žijící živočichy a vypustit je v novém, příznivějším životním prostředí.
S ekology nejsou žádné žerty. Do brdských lesů tak přibylo patnáct ještěrek a tři slepýši, do pražských útulků pár toulavých koček.
"Bordel, co?" přikyvuje průvodce. "Ale vzpomeňte si: když se v Amsterodamu otvírala na fotbalovém mistrovství Evropy v roce 2000 nová aréna s posuvnou střechou, museli se diváci i novináři cestou do hlediště brodit bahnem. Nic tam nebylo dodělané, ale to dnes nikdo neví. Ve světě i u nás pěli novináři ódy na fantastický stadion."
Pozoruhodností pražské arény skutečně je, že musí být uvedena do provozu v šibeničním termínu. Poprvé se tu koplo do země až 3. prosince 2002. Otevřena by měla být letos v poslední únorový den. A v dubnu by měla hostit hokejové mistrovství světa.
Hokej i koncerty
Při hokejových zápasech bude mít ledová plocha jeden ze tří rozměrů, nastavitelných díky posuvným mantinelům. První bude odpovídat předpisům Evropské hokejové federace a dojde na něj hned při mistrovství světa.
V hale se nebude hrát jenom hokej, ale led se rozpouštět nebude.
Na přeměnu hokejového stadionu v koncertní halu i s podiem bude stačit pět hodin. Aréna disponuje nejmodernější jevištní technikou, kamiony, naložené reprobednami či světelným parkem, můžou vjíždět přímo na ledovou plochu. Výborná akustika umožní, aby tu koncertovaly i ty největší hvězdy světové vážné hudby.
V médiích se už objevily zvěsti, že aréna bude otevřena zápasem amerického boxera Mika Tysona. Fandové si však asi budou muset nechat zajít chuť. Ostatně sám bijec těžké váhy, když se ho v americké televizi zeptali na Prahu, odvětil svým hlasem kleštěnce: "Prague? What is it? It´s a drink?" tedy "Praha? Co je to? Nějaká kořalka?"
I bez Tysona však aréna nabídne Pražanům atraktivní program.
Pro začátek však záleží na tom, zda se podaří stihnout termín hokejového mistrovství světa.
Dále čtěte: ČLÁNKY O PŘÍPRAVÁCH A STAVBĚ HALY
