Ten chlapík přesně zapadá do obrazu Flyers jako klubu rváčů, kteří mažou soupeře hlava nehlava. Ostře řezaná tvář, pevný stisk pravice, jež kdysi v desítkách bitek přistávala na tvářích a nosech protivníků. Jako hráč nasbíral hromotluk se švédskými předky v 527 utkáních 1 684 trestných minut.
Z Philadelphie:- Flyers hrají totální hokej + VIDEO: Jágr hodnotí spoluhráče |
Jenže právě pod jeho vedením se hokejová Philadelphia proměnila. Z party mlátiček a nahazovačů puků je technické mužstvo plné rychlých mladých hráčů, do nějž zapadl i slavný veterán Jaromír Jágr. "NHL se změnila, i my jsme se museli přizpůsobit," upozorňuje Paul Holmgren v rozhovoru pro iDNES.cz.
Povězte, jak jste vlastně dostal nápad, že byste mohli ulovit Jágra?
Prostě jsme využili možnost, že je na trhu. Věděl jsem stejně jako všichni ostatní, že jednal hlavně s Pittsburghem a s Detroitem. To jsou špičkové kluby, takže jsem si myslel, že Jaromír podepíše s jedním z nich. Přesto jsem na zkoušku poslal textovku Petru Svobodovi, který se mnou zrovna vyjednával o Jakubu Voráčkovi. Zeptal jsem se ho, jestli už se Jágr někde domluvil. A pokud ne, jestli by uvažoval i o Philadelphii.
Co vám agent Svoboda odpověděl?
Poslal mi Jágrovo číslo a napsal, že je všechno otevřené, ať mu klidně zavolám. Tak jsem to zkusil, popovídali jsme si. Řekl jsem mu, že o něj máme zájem a že by nám dobře pasoval k té mladé skupině hráčů. On byl pár let pryč, takže toho o našem mužstvu moc nevěděl. Netušil, že jsme hodně změnili herní styl a omladili kádr.
Z bitkaře hlavním šéfemPaul Holmgren - narodil se 2.12.1955 v Minnesotě |
Přesvědčil jste ho rychle?
Pomohli mi i hráči. Den dva po našem rozhovoru se s ním spojil Chris Pronger a Danny Briere. Oba mluvili o týmu, o tom, jakým způsobem teď hraje, o životě ve městě. A od toho se pak všechno odrazilo.
Točila se podstatná část vyjednávání kolem financí, nebo šlo především o hokejové věci?
Jestli se jednalo o penězích, tak šlo sotva o pár set tisíc dolarů. Plat určitě nebyl hlavním předmětem vyjednávání.
Jágrův zástupce Petr Svoboda je váš přítel. Bylo díky tomu jednání o smlouvě jednodušší?
Petr tady hrál hodně let, myslím, že tady byl spokojený, líbilo se mu ve městě i v klubu. A to všechno určitě Jaromírovi přednesl. Jágr navíc působil v Pittsburghu, ve Washingtonu i v (New Yorku) Rangers, takže hrál mnohokrát v naší hale a viděl, jací jsou tady fanoušci a jak to tady celé funguje.
"Jágr je pro naše hráče příkladem." |
Nebyl to pro vás trochu risk? Nejdřív jste poslal pryč místního oblíbence Mika Richardse a Jeffa Cartera, už tím jste se dostal pod tlak. A pak jste ještě přivedl Jágra, který tu býval velkým nepřítelem fanoušků.
Neřekl bych, že to byl risk. Viděli jsme ho hrát v KHL, viděli jsme ho na mistrovství světa a věděli jsme, že to pořád v sobě má. Nemyslím si, že udělá sto dvacet bodů za sezonu jako dřív, ale je to pořád dobrý hráč a dokázal to i v tréninkovém kempu i na začátku sezony.
V čem je jeho největší přínos?
Je příkladem pro naše mladé hráče, má na ně dobrý vliv nejen pří zápasech, ale i při trénincích a po nich v posilovně. Když mají kluci nějaký tréninkový plán, Jaromír je první, kdo do toho jde. Tyhle věci jsou strašně důležité pro vývoj našich mladých hokejistů. Vidí, jak se má člověk připravovat, aby mohl hrát na vysoké úrovni v NHL.
Co říkáte na jeho souhru s mladým centrem Claudem Girouxem?
Vypadá to dobře. Pět na pět i v přesilovkách. Samozřejmě přijdou chvíle, kdy to třeba nepůjde a kouč bude muset trochu míchat sestavou, ale zdá se, že tihle dva si pasují. Oba jsou hodně dobří na puku a umějí dát gól. Jakmile vjedou na led, člověk zpozorní, protože má hned pocit, že se má na co těšit.
"Mrzí mě, že jsme nedali Dopitovi správnou příležitost." |
V posledních dvaceti letech prošlo Philadelphií hodně českých hráčů. S kým jste udělal nejlepší zkušenost?
Bylo jich opravdu hodně. Vinny Prospal se tady prosadil do NHL, když se předtím dlouho protloukal na farmě. A pak se tuším dostal tak vysoko, že jednu chvíli vedl bodování celé NHL. Čechmánek tady pár let fungoval jako vynikající brankář. Jiří Dopita byl člověk, kterému jsme možná nedali správnou příležitost. Byl vynikající, ale nedostal tady možnost excelovat. Asi nejlepší ze všech byl ovšem Petr Svoboda. Odehrál tu spoustu let a nechal tady hodně velkou stopu.
Proč se tu výrazněji neprosadil Dopita, hráč v nejlepších letech s ideálními parametry pro NHL?
Možná to bylo tím, že jsme praktikovali jiný styl, než který si představoval on. Asi nedostal ani tolik prostoru, kolik by měl mít. Pamatuju si, že hrál pár velkých zápasů. Jednou v New Yorku a byl absolutně nezastavitelný, pak doma s Atlantou dal tři góly jakoby nic. Zpětně bych si přál, aby se to s ním vyvinulo jinak. Protože vím, že to byl skutečně skvělý hráč.
