Po každém zápase zůstává Sekeráš v kabině jako jeden z posledních. Možná, že když potom přichází ke svému autu na parkovišti, tak tam stojí osamocené, protože všichni ostatní už dávno odjeli. Se vším si dává načas.
Pomalu se odstrojuje, až neskutečnou práci si dokáže dát třeba s rozvazováním tkaniček u bruslí. Přitom pobaveně sleduje mumraj kolem sebe. Spoluhráči poskytují rozhovory televizím, novinám... On je v pohodě, někdy si dokonce sám pro sebe zpívá podle puštěného rádia.
Teď ale rozhodl zápas s Coloradem gólem v prodloužení, byl vyhlášen největší hvězdou utkání a najednou je všechno jinak. Výstroj ze sebe shodil ze všech nejrychleji a když novináři přišli do kabiny, místo pod jmenovkou SEKERAS bylo prázdné. Žádný hráč v NHL ale před rozhovory neunikne, a tak spoluhráči se šibalskými úsměvy na tváři čekají, až Lubomír Sekeráš před novináře předstoupí.
"On nedává moc rozhovorů, protože ještě neumí tolik anglicky," směje se Marián Gáborík. "Jsem zvědavý, kdo mu bude tlumočit dnes."
Diktafony se rozbíhají, novináři si začínají dělat první poznámky. Do jejich hloučku vstoupila dvojice Sekeráš-Kuba. Jen světla kamer zůstávají zhasnutá. Kameramani totiž dobře vědí, že toto není práce pro ně. Potřebují natočit obličej Sekeráše, přitom mluvit bude Filip Kuba. Televizně neřešitelná situace.
Ti dva spolu hrají v obraně Minnesoty, při nebezpečných situacích vzájemně zaskakují jeden za druhého, teď Filip Kuba pomáhá spoluhráči ve složité situaci i mimo led. Česky tlumočí anglické otázky a slovenské odpovědi překládá zpět do angličtiny.
"Takto jsem mu dříve tlumočil já, v úplných začátcích, když neuměl ani pozdravit," říká Marián Gáborík a spolu s ostatními se směje komické dvojici. "Sice by už zvládl rozhovory sám, ale nechce riskovat, že někdo špatně pochopí jeho odpovědi."
"Jsem tady, abych hrál hokej, a ne abych studoval angličtinu," pronáší s úsměvem slovenský obránce. "Všem rozumím, ale zatím to není na to, abych přednášel nějaká dlouhá souvětí." Ve slovenštině se ale rozpovídá. Odpovědi, na které předtím stačilo pár sekund, mu zaberou i několik minut.
"Jsem šťastný, že jsem ten gól dal. Vždyť byl letos první, ani v přípravě jsem se netrefil. Říkal jsem si, že už ho, sakra, musím dát a teď to vyšlo." Sekeráš se v NHL trefil v prodloužení poprvé. Radostí vyskočil, zvedl ruce a zůstal u mantinelu stát, než na něj naskákali spoluhráči.
"Skvělou práci tam odvedl Žoltoks, přihrál mi naprosto dokonale. Já jsem dost riskoval, protože při hře čtyři na čtyři jsem si jako obránce zahrál na útočníka," přiznává sympatický Slovák. "No jo, ale toho góla jsem dal."
Minnesota je nejúspěšnějším týmem v dosavadním průběhu NHL. Z deseti zápasů prohrála jediný: s posledním vítězem Stanleyova poháru Detroitem. "Šestnáct bodů z dvaceti možných? To je docela dobré, nebo ne?" ptá se vesele Sekeráš. "To vypadá, že už nejspíš nespadneme."
Za gól v prodloužení asi bude muset pozvat spoluhráče na večeři. "Možná se domluvím s Mariánem Gáboríkem a zaplatíme to napůl, protože i on má co splácet," reaguje na Gáboríkův rekordní šestibodový zápas ve Phoenixu.
Když už chce Sekeráš definitivně zmizet v útrobách stadiónu, žádají ho dva opozdilí novináři o rozhovor. Lubomír se kolem sebe rozhlédne a protože nikde poblíž nevidí žádného Čecha ani Slováka, říká s úsměvem nachytaného školáka: "Sorry. I don't speak English."
