Co bylo na prvním roku v zámoří nejtěžší?
“Pro mě asi vůbec první setkání s NHL. Přišel jsem do Pittsburghu a myslel si, že zvládám angličtinu. Zjistil jsem však, že ve Finsku se anglicky mluví úplně jinak, takže nejhorší pro mě zpočátku byla dorozumívací bariéra.“
V Pittsburghu bylo hodně Čechů. Nepomohli vám?
“To bylo moje štěstí. Dost mi pomohli a hlavně Pepík Beránek se o mě staral jako o bráchu.“
A co americký životní styl?
“Byl jsem zvyklý, že u nás jsou lidé srdeční, vstřícní. V Americe bývají chladní a často se přetvařují. Dlouho jsem si musel zvykat, když například někdo říkal o někom pěkné věci, nebo se zasmál, že to tak třeba nemyslí. Některé lichotky jsem tak přestal brát vážně. Zvykl jsem si. Manželce to ale jde těžce, snad ale tamějšímu životu přivykne.“
Děti problémy neměly?
“Těm je jedno, jestli jsou ve Finsku, v Americe nebo doma v Ostravě. Tady mají akorát více kamarádů.“
V průběhu sezony jste se stěhoval z Pittsburghu do Minnesoty Wild. Byl to pro vás velký šok?
“Trejd jsem nesl těžce. Přišel jsem na zápas a měl jsem už sbalené věci. Nakonec však změna klubu byla pro mě přínosem, protože v Pittsburghu bych si po návratu Maria Lemieuxe na led asi příliš nezahrál.“
Takže v Minnesotě jste byl spokojený?
“Byl a hodně. Dobře mě přijali, jak kluci, tak trenéři i vedení. Hokej by tam mohl jít pořádně dopředu, protože ho dělají lidé, kteří mu rozumějí. Proto se už na další rok těším. Doufám ale, že smlouvu s Minnesotou podepíše i Filip Kuba.“
S ním se znáte ještě z Vítkovic?
“Ano. A taky mi hodně pomohl, se zařizováním bytu i s dalšími věcmi kolem hokeje.“
Do NHL jste šel už jako zralý hráč. Bral jste to jako výhodu?
“Těžko říct. V NHL se ale hraje trochu jiný hokej, je tam jiná filozofie než v Evropě. Hokej je především velký byznys, velká show pro lidi.“
Jak se to projevuje na hře?
“Hrají především ti, kteří mají vysoké platy. Hráči s nižšími smlouvami se na ledě objevují méně a ti, co podepsali dvoucestné smlouvy, cestují po farmách. NHL je hodně o penězích.“
Líbí se vám vůbec zámořský hokej?
“Diváci v extralize i některých dalších evropských soutěžích vidí chytřejší hokej, ale na NHL se mi líbí její tvrdost. Proto si přeji, abych už konečně byl úplně zdravotně v pořádku, abych se do každého souboje mohl opřít, aniž bych dával pozor, jestli mi noha vyletí nebo ne.“
Do NHL proudí stále více Čechů. Nepřibudou další i v Minnesotě?
“Jsem zvědavý, jak to dopadne. Pokud vím, tak šest Čechů a Slováků už podepsaných mají, Sekeráše, Gáboríka, Pateru, Benýška, Bartoše a mě.“
Ve hře je ještě Kuba...
“Ano, mohlo by nás být až sedm, a to je dost.“
Co říkáte výroku Jaromíra Jágra, že tým, v němž je příliš mnoho Čechů, nemůže vyhrát Stanley Cup?
“Plně s ním souhlasím. Když jsou v týmu čtyři Čechoslováci, úplně to stačí.“
Jak se přes léto připravujete? Koleno drží?
“Ještě nejsem stoprocentně v pořádku. Zpočátku, než jsem vyjel s Vítkovicemi na led, jsem zkoušel bruslit na kolečkových bruslích. Pět týdnů jsem posiloval, ale stále ještě nemohu s kolenem hýbat úplně normálně.“
V minulosti jste byl pro společnou přípravu v mužstvu. Tentokrát jste fyzickou kondici trénoval sám?
“Vždy jsem zastával názor, že kolektivní příprava bývá lepší, že se víc vyhecujete, vyburcujete, ale po letošních potížích s kolenem byl pro mě individuální trénink lepší. Záleží samozřejmě na každém jednotlivci co mu vyhovuje. Já třeba těžce snáším běhy a ani bych se svými koleny pořádně běhat nemohl. Proto je pro mě lepší kolo, takže sám si mohu přípravu naplánovat tak, jak mi nejlépe vyhovuje.“
Bude těžké dostat se do kádru Minnesoty?
“Určitě to bude náročné. Bude záležet na tréninkovém kempu, ale domnívám se, že už před ním má vedení klubu jasno, kdo v mužstvu bude. Složení týmu může změnit jen nějaké velké překvapení. Když někdo úplně vybouchne, anebo někdo abnormálně vynikne.“
Vy máte jakou pozici?
“O tom není lehké mluvit. Mohu říct, že dobrou, ale klidně mě mohou poslat na farmu. Doufám však, že se to nestane. Když do Ameriky jedu, tak s tím, že budu hrát nahoře.“
Hokejový útočník Roman Šimíček při letní přípravě
