Tu tancuje macarenu s dětmi, které pozval na led, sráží imaginární kuželky, metá piruety, lehá si pod branku, kterou zvedá, jako by posiloval, hraje americký fotbal...
Nadšení fanoušci stojí a tleskají. Hrubec v této sezoně bavil diváky už sedmkrát, tolikrát Oceláři ve své Werk Areně zvítězili. „Chci lidi udržet na stadionu, aby tolik nespěchali domů a třeba se i těšili na to, co zase udělám,“ komentuje Hrubec svá vystoupení.
Těší ho, že fandové zůstávají. „Kvůli tomu to dělám, i když často ani nevím, co předvedu. Bývají to spontánní nápady.“
Svými kousky v Třinci navázal na gólmana Martina Vojtka, který také opouštěl led jako poslední. Diváci bouřili, když klouzáním po břiše s roztaženýma rukama předváděl jakéhosi tučňáka.
Vimperský rodák Hrubec si ale svou show vyzkoušel už i při dřívějších angažmá v Písku a Třebíči, nezačal s ní až v extralize. Teď je jen mnohem více na očích.
Leč bez třineckých výher by Hrubcovo „herectví“ nemělo náboj. Právě výhry ho vybízejí k dalším a dalším kouskům. A v této sezoně obzvlášť. Třinec je v čele soutěže a Hrubec vévodí statistikám brankářů s úspěšností 96,53 procenta.
V devíti extraligových duelech dostal jen sedm gólů, přičemž vychytal čtyři nuly. O pátou přišel s Plzní za stavu 3:0 pouhé čtyři vteřiny před koncem.
„Každá nula potěší. Samozřejmě,“ říká gólman. Nijak je však nepřeceňuje. Pokaždé vyzdvihuje spoluhráče a opakuje, že nejdůležitější je vítězství.
„Kluci padají do střel, což mi strašně moc pomáhá. Možná mívají i více zákroků než já. Chytat za Třinec bych přál každému gólmanovi.“
K tomu tvrdí, že nuly jsou hodně o štěstí. „Toho si musím vážit a nebrat to jako samozřejmost.“ Třinecký útočník Daniel Rákos je přesvědčený, že se Hrubec podceňuje. „Pro Šimona je možná horší, když není v takové permanenci, ale jdou na něho nebezpečné střely. Nemá to tak jednoduché,“ míní Rákos.
