Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Šlégr má plán, jak v Litvínově získá titul

24 2003
Litvínov - Kdy je nejšťastnější Jiří Šlégr? Vítěz olympiády v Naganu. Největší svalovec mezi českými hokejisty. Vyhlášený bitkař... Když je se čtyřletou dcerkou Jessikou. Na první pohled je mu podobná. Se zlatými vlnitými kadeřemi vypadá jako malá princezna. Před fotografkou pózuje jako zkušená modelka. "Spousta hráčů chodí hrát golf, ale já toho tolik nenahraju, protože jsem radši s ní," vypráví dvaatřicetiletý Šlégr a obličej se mu rozzáří.

Po zisku Stanley Cupu prožil sezonu plnou nemocí a zranění. Začal ji skvěle v Litvínově a skončil v Rusku, kde odehrál jen několik zápasů. Teď odpočívá doma, trénuje s Litvínovem, kde možná zahájí sezonu.

Jak si v Litvínově užíváte?
Dvě léta jsme byli ve Vancouveru. Teď jsme si předělali dům, líbí se nám tady.

Zvládl jste nějaké práce sám?
No, zadali jsme to firmě. Ale dole ve sklepě jsem si třeba dělal strop. Ještě před několika lety, když nebyly peníze, jsme dům opravovali s kamarádem úplně sami. Táta říkal: Jako chlap máš tři úkoly, začni tím domem.

Strom už jste zasadil?
Támhle mám v zahradě jednu jabloň. Tu jedinou jsem nevykácel. Takže to je vlastně můj strom.

A syn?
Jessinko, chceš bratříčka? (Ne, ne, zamračí se dcerka, pod stolem si hraje s bílým králíkem) Jessi, že bychom brášku vyměnili za králíčka Snížka. (Ne, odpoví Jessika vztekle) Je teď trochu vyléčená. Sestra má holčičku, která Jessiku pořád zlobí.

Králík je i váš domácí mazlíček?
Když jsem přijel z Kanady, najednou tu byl. Jessi se bála, že ho vyhodím, až dostala záchvat. Teď se mi obě s manželkou smějí, když se s ním mazlím. Jsem sice alergik, psa nám proto hlídá maminka, ale králík mi nevadí.

Jak vám bylo bez rodiny v promrzlém Omsku?
Když jsem kvůli zranění nehrál, bylo mi hodně smutno. Ale s rodinou jsme si volali. Jessinka mi vžycky říkala: Tatínku, ty jdeš zase do práce, vydělávat korunky. Kdyby chtěl někdo ty účty za telefon proplatit, rád mu je dám.

Fanoušci vás měli rádi. Hlavně za to, že jste pomlátil ruskou modlu mezi bitkaři - Judina z Čerepovce.
To jo, byli nadšený. Je to takový ruský chasník, asi dva metry a 120 kilo. Provokoval, do novin mě hecoval. Prý, kdo je to ten Šlégr? Tak jsme se poprali. Trefil jsem ho líp, pusu měl celou od krve. Ukázal jsem na dres a celý stadion bouřil. Na ulici mi pak lidi gratulovali.

Takže jste odcházel jako král.
Jen jsem si při té bitce přetrhl přitahovač. Po zápase jsem nemohl sedět. Do nohy se mi nalila krev, měl jsem ji úplně modrou. Po operaci v Německu už je to zahojené.

Šel byste do Ruska znovu?
Nebudu říkat, že ne, ale hodně bych o tom přemýšlel.

Co nabídky z NHL?
Jsou. Ale není ještě nic na papíře.

Zámořská soutěž je pořád největší lákadlo?
Chtěl bych se vrátit, to je moje první volba. A pokud se to nepovede, tak bych asi chtěl zůstat tady v Čechách. Rád bych se taky vrátil do nároďáku, titul z mistrovství světa mi ještě chybí. Chtěl bych se zbavit těch provokativních narážek u piva od kluků, kteří zlato už získali.

Ještě pořád se starou litvínovskou partou zvažujete, že se jednou v mužstvu sejdete a vyhrajete pro Litvínov první titul?
Řekl bych, že je to už dost vážné. S Martinem Ručinským jsme už odstartovali plán. Do tří let bychom se tady sešli. Už máme dokonce napsané, kdo by tam měl hrát a kdo trénovat. Všichni budeme brát stejně, abychom se nehádali. Budou tu hráči, kteří budou mít zájem vyhrát, ne si přijít vydělat nebo si něco dokazovat. Litvínov si zaslouží titul, stejně jako nový stadion.

Můžete prozradit první pětku?
Ještě ne. Ale myslím, že budete překvapení, kdo tady bude hrát.

Dobře. Tak jinak, kolik přijde posil?
Zhruba půlka mužstva.

A ten kouč? To bude Hlinka.
Na to nemůžu odpovědět.

Jednáte s Libercem, ale asi chcete zůstat spíš v Litvínově, že?
Uvidíme. Vím jedno, že kde začnu sezonu, tam ji skončím.

Loni se v tisku psalo, že byste mohl hrát za Pardubice. Váš soused vám prý vyčinil. Už se ozval letos?
Zatím se ptal jen manželky, jestli je to pravda. Je to věčný litvínovský fanda, už roky chodí na hokej.

Spousta bývalých litvínovských hráčů hrála v extralize za jiný tým. Růžička, Beránek... Vy teď váháte. To už není náhoda...
Myslím, že to závisí na financích. Je to škoda, protože podle mě by se na hráče, které jste jmenoval, vždycky nějaké ty zvláštní fondy měly najít. Funkcionáři by si měli uvědomit, že to klubu prospěje.

Hrál jste v Americe, Kanadě, Švédsku, Rusku. Ještě vás kočovný život baví?
Dokud budu moc hrát, tak mě to bavit bude. Než dcera začne chodit do školy, mohli bychom to vydržet.

Kde byste rád jednou žil?
Líbí se mi hodně ve Vancouveru, kde jsou hory i moře. Ale malá je tady v Litvínově spokojenější, protože tady má spoustu kamarádek, prarodiče. Asi by to bylo jenom moje sobecké přání, takže tady zřejmě zůstaneme.

Jste úspěšný člověk, máte peníze, což se v Česku občas neodpouští. Nebojíte se rozčarování. Podobného, jaké zažívá třeba Dominik Hašek?
Sláva i peníze má i druhou stránku. Člověk je pořád na očích a musí si dvakrát rozmyslet, co udělá. A to není jen případ Dominika.

Jiří Šlégr s manželkou a dcerou na zahradě svého domu v Litvínově.

Autoři:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze