Před šesti lety vedl František Mariána v týmu slovenských juniorů. Dělají rodinná pouta v šatně dobrotu?
"Když stojí na střídačce, je to pro mě jen jeden z trenérů," tvrdí hráč. "Při hokeji nedělám rozdíly, zda přede mnou stojí můj, nebo cizí syn," ubezpečuje slovenský kouč.
František Hossa hrával za Trenčín obránce. A beka chtěl kdysi mít i ze svého syna. Jenže potomek se vzepřel. Vzácná chvilka. Vzdorovat otci se u Hossů nikdy moc nenosilo. "Jen občas dostal za uši. Jako každý puberťák," vzpomíná trenér.
Naposledy prý Mariána zpohlavkoval v sedmnácti, to když přišel domů později, než slíbil. "Když byl Marián v pubertě, býval jsem přísný otec. Od 15 do 20 je věk, kdy se může talent ztratit. Kvůli holkám, škole nebo kamarádíčkům. Proto jsem na něj byl tvrdý," říká František Hossa.
"Já stejně myslel jen na hokej," říká syn. Aby se šel k otci vyzpovídat se zlomeným srdcem? "To jsem raději opravdu ani nezkoušel."
Marián vystudoval železniční učiliště s maturitou, ale u dráhy neskončil. V 17 se o něj začaly zajímat kluby NHL. Pak přišel draft. Mladého Slováka si Ottawa vybrala jako 12. v pořadí.
"Tenkrát jsem na něj byl nejvíc pyšný. I slza ukápla," říká otec. Z Mariána se stala hvězda. Za sezonu nasbírá v NHL 80 bodů, v Ottawě si vydělá téměř 3 miliony dolarů za rok. I proto je trenér rád, že se z potomka nestala primadona.
"Když je v létě doma, občas si s Gáboríkem a Lintnerem vyrazí zahrát hokejbal mezi paneláky. To se hned přijde podívat celé sídliště," říká trenér. Svému synovi vyčítá jedinou neřest: zálibu v rychlých autech. "S mamkou se o něj bojíme."
A ještě jedna věc mu vadí. Řeči o protekci. "I když celé Slovensko ví, že kluk má talent od boha, někteří tvrdí, že kdyby nebylo otce, Marián by nebyl v NHL. Hlupáci se dokonce ptají, proč ještě dělám trenéra, když mě může zabezpečit syn," rozčiluje se František Hossa.
