Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Říkali mu Zvíře. Bývalý rváč z NHL se zastřelil. Ublížilo mu povolání?

Todd Ewen v dresu Montrealu. | foto: Reuters

21 2015
Napsal a kresbami opatřil knížku pro děti. Zároveň podstoupil asi 150 bitek v NHL. Proslul drtivým direktem přímo na bradu, jímž v lednu 1987 coby nováček skolil mazáka Boba Proberta. V sobotu se Todd Ewen (49) zastřelil. Delší dobu ho sužovaly deprese. Na smutném seznamu předčasně zesnulých hokejových rváčů přibylo další jméno.

Jeho ruce byly mnohokrát operované, kosti po zlomeninách pojily dráty, kůži zdobily jizvy. A přesto jimi Kanaďan Todd Ewen vytvořil knížku pro své děti. Byla o vážce Šeptalce a žábákovi Hopovi, který se nebál být jiný než všichni ostatní.

Na ledě byl „Zvířetem“, zuřivým bitkařem, jenž se jen v sezoně 1995/96 pustil v NHL do 27 rvaček. Pouze čistě hokejovým uměním by na nejvyšší úroveň nestačil. Nicméně odvahou, pěstmi a ochotou trpět se mezi nejlepší vetřel.

Objevil se v 11 sezonách slavné soutěže. Na jaře 1993 patřil do týmu Montreal Canadiens, který dobyl Stanley Cup (v play-off tehdy nastoupil jen jednou). V 518 utkáních NHL posbíral 76 bodů (36+40).

V kabině byl - podobně jako většina rváčů - velice oblíbený. Tři roky sloužil v Anaheimu coby asistent kapitána. Po odchodu do penze se však na něm začaly projevovat drásavé následky jeho kariéry.

Poté, co se o víkendu doma zastřelil, jeho blízcí podle zámořských médií potvrdili, že jej dlouhodobě týraly deprese. Jeho truchlivá story bohužel zapadá k dalším osudům mužů, kteří se na kluzišti živili především kontroverzními potyčkami.

Prášky na nabuzení. Steroidy. Stres. Bolest. Pilulky na spaní. Alkohol. Další drogy. Otřesy mozku a jeho nenávratné poškození. Deprese. Náhlá úmrtí či sebevraždy.

Těmito klíčovými slovy se hemží příběhy jiných drsných chlapů Boba Proberta, Dereka Boogaarda, Ricka Rypiena, Wadea Belaka či Steva Montadora (nebyl ryzí rváč). Ti všichni v posledních letech předčasně skonali.

A někteří ostatní k tesknému konci míří. Ztrácejí paměť, úřady jim berou řidičáky, jsou odkázáni na pomoc jiných.

Gino Odjick, další proslulý král pranic mezi mantinely, je invalida. Předloni řekl: „Od konce kariéry v roce 2002 jsem strávil 32 měsíců v nemocnici kvůli otřesům.“

Živoří též Scott Parker, jehož žena Francesca tvrdí: „Často se probudí a je jako v mlze. Moje slova jím jen proletí. Zapomíná. A nedokáže své myšlenky proměnit ve věty.“

Svého času byli slavní. V leckdy zběsilých scénách se nechali tlouct do hlavy za obstojný plat (v NHL však hluboko pod průměrem), poklepání na rameno od spoluhráčů a nadšený potlesk násilíchtivých fanoušků.

Postupně je však minulost čím dál mučivěji stíhá.

Autor:


Témata: Alkohol, bitka

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze