Byl jste během ročníku v kontaktu s trenérem národního týmu Slavomírem Lenerem?
Párkrát jsme si zavolali, viděli jsme se dvakrát. Před Vánoci v New Yorku na Islanders a pak v lednu v Columbusu. Šli jsme na večeři a povídali si co a jak. Říkal jsem, že když budu volný, určitě přijedu.
Těšil jste se na evropský hokej?
Určitě. Teď jsem trošku unavený, ale máme čtrnáct dní na to, abychom to ze sebe setřásli. Sezona byla bez zranění, musím to zaklepat.
Uplynulý ročník vám osobně dost vyšel...
Byl to můj úplně nejlepší rok. Ze začátku jsme hráli výborně, hlavně doma. A poučili jsme se i jak hrát venku. Trošku jsem zklamaný, že nejsme v play-off. Ale příští sezonu bychom mohli hrát na rozhraní osmičky. A já osobně jsem byl často na ledě, odehrál jsem jedenaosmdesát zápasů. Někdy jsem byl až moc vytížený. Vynechal jsem jen jedno utkání kvůli narození syna.
To byl asi ještě větší zážitek, než prožitky na ledě, že?
Byl to trošku jiný zážitek, v hokeji jde o partu, kdežto tohle bylo osobnější.
Po kom jste vybírali jméno? Po trenéru Dave Kingovi?
Ne, kdepak. Ani po Davidu Výborném, který se mnou hraje v týmu. Jméno se nám prostě líbilo, je jednoduché pro výslovnost jak v Česku, tak v USA.
Jste rád, že máte syna? Že by mohl jít ve vašich stopách?
Říká se, že každý chlap by chtěl mít kluka, ale mě to bylo opravdu jedno jestli kluk nebo holka.
Letěl s vámi David do Česka?
Ano. Byla to jeho první velká cesta. Ale má americký pas, na hranicích bylo všechno v pořádku. I let proběhl v pohodě. Já měl z toho strach, bál jsem se, že mu budou zaléhat uši. Ale zvládnul to, až jsem se divil jak dobře. Vždyť je mu teprve sedm a půl týdne. Asi bude po mě, mě taky nevadí přesuny. Nepotřebuju žádnou velkou aklimatizaci, časový posun mi nedělá problémy.
Vraťme se k hokeji. Udrží se perspektivní tým v Columbusu pohromadě?
Měli jsme s vedením před odletem pohovory, vyplynulo z nich, že snad ještě posílíme o nějakého důrazného útočníka. Trochu smůla, že hrajeme v Západní konferenci, kde je potřeba víc jak 90 bodů na postup do play-off. Na východě měli 85 bodů a dostali se do play-off, na Západě nestačilo ani 92. Západní skupina je o hodně těžší. Ale jsem moc rád, že jsem vypadl z Chicaga a jsem v Columbusu.
V národním týmu byste měl patřit k vůdčím osobnostem. Jste na tuhle roli připraven?
Nemyslím, že by šlo o nějakou roli lídra. Největší přínos bude, když se mi bude dařit můj styl hokeje. Budu se snažit, možná budu muset občas něco říct v kabině, to je jiná otázka. Ale na ledě si každý musí uhrát svůj díl.
