I když to už je dvanáct let, s otázkou, zda a kdy si v play-off naposledy zahrál proti Spartě, Jiřího Šimánka nenachytáte. Možná i proto, že v posledním zápase tehdejší série dal soupeři jediný gól. A také možná proto, že tehdy českobudějovický Mountfield, za který hrál, ve čtvrtfinále se Spartou prohrál jednoznačně 0:4.
„Je to už dost dlouho, ale pamatuji si, že jsme měli v týmu Milana Michálka a že jsme měli dobrý mužstvo,“ vzpomíná současný kapitán Mountfieldu, který ode dneška hradecký tým povede do rovněž čtvrtfinálových bitev jako jeden z tahounů.
Jaká bude Sparta z vašeho pohledu po dlouhých dvanácti letech?
Bude to těžký soupeř, což jsou ostatně ve čtvrtfinále všichni.
Nemohl byste ji charakterizovat blíže?
Určitě. Jsou týmy, které mají spíše lepší obranu, a týmy, které se spíše spoléhají na útok. Stačí se podívat na tabulku a je jasné, na co spoléhá Sparta. Nejvíc gólů nastřílených v základní části mluví samo za sebe.
Vy jste naopak zase tým, který umí dobře bránit a moc gólů nedostává.
To je pravda, my jim to musíme v útoku otrávit, to je náš způsob hry, ten my umíme a z toho musíme vycházet.
Možný výběr mezi Spartou a Kometou Brno, který se nabízel v posledních kolech základní části, pro vás skončil dobře?
To se vůbec nedá takhle říct, ale asi je to dobré pro fanoušky, mají to blízko. Snad se všichni, kteří nás budou chtít jet do Prahy povzbudit, do haly vejdou, to by nám mohlo hodně pomoct.
Sledujete, jak se vaši fanoušci do Prahy chystají a kolik jich tam může dorazit?
Občas někdo přinese noviny do kabiny, kde se o tom píše. Určitě to pro nás bude fajn, ale my se snažíme soustředit spíše na sebe. Tyhle věci necháváme na fanoušcích a vás novinářích (smích).
Když se na konci základní části rozhodovalo o tom, kdo bude vaším soupeřem ve čtvrtfinále, vy jste u toho kvůli nemoci chyběl. Nakonec z toho pro vás bylo i díky následné pauze před dnešním startem série téměř měsíční zápasové volno. Na vás až nezvykle dlouhé.
To je pravda, uprostřed sezony se mi to snad ještě nestalo. Ale bohužel jsem onemocněl, a dokonce tak, že jsem snad po patnácti letech musel brát antibiotika. Naštěstí kluci zápasy zvládli tak, že už několik kol před koncem jsme měli čtvrtfinále jisté.
Kdyby tomu tak nebylo, nastoupil byste v závěrečném kole?
Pokud by nebylo zbytí, možná ano, ale pravda je, že jsem byl po tom týdnu, co jsem bral antibiotika, hodně zesláblý a doktoři mi říkali, ať si dám ještě pár dnů volna. Potřeboval jsem ho, naštěstí nebylo nutné, abych hrál, takže jsme raději neriskovali.
Přípravu na čtvrtfinále včetně krátkého soustředění ve Vrchlabí jste už absolvoval.
Vyšlo to dobře, bylo to nějakých pět dnů po tom, co jsem dobral léky, to už jsem se cítil dobře.
Herní pauza bez čtyř dnů měsíční vypadá dost dlouhá.
K těm posledním pěti zápasům, které jsem chyběl, se přidala přestávka. Zápas jsem opravdu už dost dlouho nehrál, za pár střídání se do toho snad zase dostanu.
Play-off je vyvrcholením sezony, je na něj hráč, který si ho zahraje už podvanácté, nažhavený?
Určitě stále je a v mém případě i proto, že se může stát, že si jich moc už nezahraju. Navíc podle play-off se pak hodnotí, zda sezona byla úspěšná, či nikoliv.
Výsledek vašeho týmu bude letos asi hodně důležitý, před sezonou se totiž vedení klubu netajilo s přáním, že by rádo alespoň semifinále...
Víme o tom a postup přes Spartu by k jeho splnění hodně pomohl. Podle mě to je hodně otevřené a série bude vyrovnaná, nikdo v ní není vyloženým favoritem či outsiderem.
Vy byste si postupem do semifinále vyrovnal své osobní maximum v play-off, s Českými Budějovicemi jste si ho zahrál v letech 2006 až 2008 třikrát za sebou. Ani jednou jste se ale nedostali do finále, který nepostup mrzí nejvíc?
Určitě ten poslední, to jsme hráli s Karlovými Vary. Tenkrát jsme měli výborný tým, vyhráli jsme základní část a přešli přes Kladno do semifinále. V něm jsme na zápasy vedli 2:0 a 3:2, pak jsme poslední utkání hráli doma, ale těsně 1:2 jsme prohráli. To zamrzí.
