Klub vyvěsil první dres pod střechu arény. Volba byla jasná - jedenáctka dlouholetého kapitána Daniela Alfredssona.
Švédský útočník se za svých sedmnáct let kanadské metropoli stal symbolem klubu. Roky byl jeho hlavní tváří. Výrazně pomohl vydobýt pro Ottawu potřebný respekt před zbytkem ligy. Třináct let vedl Senators jako kapitán.
Začátky Ottawy v NHL totiž nebyly vůbec jednoduché. Ve své první sezoně 1992/1993 nováček vybojoval pouhých 24 bodů a skončil na samém dně soutěže.
O pět později se ale klub už poprvé podíval do play-off a jako jedna z hlavních hvězd u toho byl tehdy mladý Alfredsson. Ryšavý Švéd rok předtím vyhrál cenu pro nejlepšího nováčka soutěže a v sezoně 1996/1997 společně s Rusem Alexejem Jašinem dotáhl Ottawu poprvé do vyřazovacích bojů.
Když na začátku sezony 1999/2000 trenér Jacques Martin odebral Jašinovi kapitánské „C“, novým lídrem se stal právě mladý Alfredsson.
„Vybrat Alfieho bylo jedno z nejlehčích rozhodnutí v životě. Přirozenějšího kapitána byste těžko hledali,“ tvrdí zpět dlouholetý trenér Ottawy.
Alfredsson v nové roli opravdu rozkvetl. V následujících pěti sezonách jeho bodový přísun ustavičně rostl až v sezoně 2005/2006 se zastavil na úctyhodných 103 bodech.
Rok na to Alfredsson dokonce dovedl Senators do finále Stanley Cupu. V něm překvapení play-off sice proti Anaheimu nemělo příliš šanci a podlehlo 1:4 na zápasy. Alfredsson se však až do poslední minuty nevzdával.
I přes nepříznivý vývoj pátého finálového utkání vstřelil jediné dvě branky svého týmu a celé play-off zakončil jako neproduktivnější hráč vyřazovací části. Stal se navíc prvním evropským kapitánem v NHL, který dokázal dovést svůj tým do finále.
Gentleman a tvář boje proti nemoci
Rodák z Göteborgu se v NHL ale nezapsal pouze jako výborný hokejista. Pro většinu fanoušků a hráčů navždy zůstane jako jeden z největších sympaťáků posledních let.
„Neskutečný gentleman, jakých ve sportu moc nenajdete,“ řekl o něm bývalý brankář a nyní televizní komentátor Glenn Healy.
V jednom kanadském městě si ale příliš popularity nezískal. V Torontu. S místními Leafs na přelomu tisíciletí Senators sehráli několik vyrovnaných a bojovných sérií a Alfredsson, jako hlavní hvězda Ottawy, samozřejmě příliš pozitivních reakcí od fanoušků tradičního klubu slyšet nemohl.
Bučení z respektu ale přešlo k averzi během play-off 2002. V pátém utkání vyrovnané série Švéd tvrdě dohrál útočníka Toronta Darcyho Tuckera. Ten se po nárazu do mantinelu nezvedal a Alfredsson o pár vteřin později vstřelil rozhodující branku utkání. Nenávist byla na světě.
Toronto nakonec sérii otočilo a postoupilo po sedmi zápasech. Alfredssonova přítomnost však od té doby dráždila torontské fanoušky.
„Dnes by to asi faul byl. V té době se ale takové věci v play-off nepískaly,“ vzpomíná zpětně na tvrdý hit.
Olympijský vítěz z Turína si srdce fanoušků získal i mimo hokej. Stal se tváří několika charitativních akcí. Nejznáměji se podílel v boji s mentálními nemocemi, když věnoval velkou částku do ottawské nemocnice na léčbu zákeřného onemocnění.
„Plno lidí ve vašem okolí má tyto problémy. Já mám takové štěstí, že aspoň touto cestou mohu pomoci,“ řekl Alfredsson, jehož mladší sestra celý život bojuje s poruchou úzkosti.
Za své služby klubu a městu Ottawa se Alfredsson dočkal ve čtvrtek velké pocty. „Navždy budu Senátorem,“ slíbil při ceremonii dojatý Alfredsson.
Dá se předpokládat, že další zastávkou bude hokejová síň slávy v Torontu, jejíž součástí se nejspíš brzy stane.
„Pro hokej ve Švédsku a v Ottawě udělal daleko víc, než si sám dokáže vůbec představit,“ vysekl poklonu svému krajanovi a kamarádovi následovník Erik Karlsson.
