Propadli jste se zpátky na poslední místo. Proč nejde ani po výměně trenéra zažehnat krizi?
Je to jedno s druhým. Vědomí, že nám to nejde, se na výkonech samozřejmě podepisuje. Na druhou stranu v pátek s Třincem jsme byli dlouho ve hře. Dlouho se to tahalo. Teď to bylo podobné. Přišlo mi, jako by Sparta čekala, až vyrovnáme. Pak ale hned dostaneme gól na 2:1. To jsou takové detaily, které nás hrozně srážejí dolu. Celkově musíme hrát zkrátka lépe.
Trápíte se v koncovce. V posledních třech utkání jste dali jediný gól.
To není jen o koncovce. To někde začíná. Potřebovali bychom plynulejší přechod přes modrou čáru. Víc aspektů hry nemáme doladěných. Není to jen o tom, jestli se netlačíme do branky a nestřílíme. Musíme se zlepšit kompletně.
O situaci v tabulce„Na desítku už máme velkou ztrátu a je potřeba si uvědomit, že člověk hraje o body celou sezonu i proto, aby věděl, že když do desítky nepostoupí, tak je pořád potřebuje, aby se vyhnul baráži. Šest zápasů v play-out je hrozně málo.“ |
Zlomilo se utkání v momentě, kdy jste vyrovnali a Sparta rychle odskočila?
Samozřejmě, kdyby se nám podařilo udržet do konce druhého dějství stav 1:1, tak je to výrazně lepší. Víra by byla větší. Když tým prohrává od páté minuty, pak trvá nějakých třicet minut, než vyrovná, a hned o to přijde, tak to je hodně nepříjemné a nás to sráží. Měli jsme několik přesilovek, které jsme vůbec nezvládli. Celé úsilí přijde vniveč a řeknete si: Do pytle... zase to budeme muset honit. Je těžký to rozebírat takhle pár minut po zápase. Celá situace je na větší rozbor.
Plzeň zaskočila Třinec, a tak jste znovu poslední. Dá se v tuhle chvíli myslet ještě na postup do play-off, nebo už je prioritou záchrana extraligy?
Je konec října, těžko se o tom takhle bavit. Vím dobře, že je tam poměrně velká díra. V současné době se už člověk musí dívat jen na situaci těsně před sebou. Jít postupně na třinácté a pak dvanácté místo. Na desítku už máme velkou ztrátu a je potřeba si uvědomit, že člověk hraje o body celou sezonu i proto, aby věděl, že když do desítky nepostoupí, tak je pořád potřebuje, aby se vyhnul baráži. Šest zápasů v play-out je hrozně málo. Papír snese všechno, ale pořád dokola si říkat, že chceme do desítky... Realita je teď trochu jiná. V pátek hrajeme doma s Olomoucí, pro nás je to klíčový zápas, ve kterém prostě musíme udělat bezpodmínečně tři body.
Psychicky je to teď asi hodně ubíjející.
Je to náročné na hlavu. Podívejte se v minulé sezoně na Litvínov a Kometu, jak se trápili. Mentální stránka hraje velkou roli. Je strašně laciné se schovávat jen za to, že nám to teď nejde a jsme psychicky dole. To je prostě jen náš problém, se kterým se musíme vypořádat. Musíme se připravit na každé další utkání. Mít čisté svědomí, že jsme tomu dali maximum. V současné době nehrajeme tak, jak bychom měli.
Zkušených hráčů je v Pardubicích dost. Měli byste to právě vy starší hráči nakopnout?
Na rovinu, ano, samozřejmě, čeká se to od nás. Tohle je těžké téma na rozebírání. Řeknu to asi trochu blbě, ale... Je nám sedmatřicet let, otázka zní: Máme my ještě tu extrémní sílu, abychom to přervali a dokázali zlomit, nebo už to musí být rozloženo na víc hráčů. Podle mě je správně ta druhá možnost. Nechceme se za nic schovávat. Víme, že musíme prokázat větší sílu na ledě. Měli bychom to táhnout, ale upřímně, nečekejme zázraky.
Na západě Čech si dali za cíl to nějak ubojovat do reprezentační pauzy. Jaký je váš?
Trénovat můžeme, jak chceme, můžeme makat, nebo si dát volno. Ale pak přijde další zápas a zase budeme na úvodním buly s vědomím toho, že musíme nutně bodovat. Nemůžeme čekat do pauzy. Musíme začít hned a nečekat na zázrak.
