Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kučera o slavné bitce: Smekám před Sověty, Shanahan z toho měl srandu

František Kučera | foto: MF DNES

4 2017
Výrazně pomohl československé dvacítce ke stříbrné medaili na mistrovství juniorů. Velký turnaj ve slovenských městech Piešťanech, Nitře, Trenčíně a Topolčanech na přelomu roku 1986/1987 si ale dlouholetý hokejový obránce František Kučera dobře vybavuje i z jiného důvodu. V posledním utkání turnaje došlo mezi Kanadou a Sovětským svazem k legendární hromadné bitce, od které dnes uplynulo 30. let.

„Tam stačilo málo, aby k tomu došlo. Kanadě šlo o hodně, pořád měla šanci na zlato,“ vzpomíná olympijský vítěz z Nagana, kterého zisk stříbrné medaile dodnes trochu „mrzí“, vzpomíná bývalý obránce Sparty a Slavie.

Bitka mezi Kanadou a Sověty poznamenala výsledky celého turnaje. Nepokazila vám nějak vzpomínky na šampionát?
Vůbec ne. Taková věc se snad nikdy nestala v Evropě. Rozhodně v juniorské kategorii nepamatuju, aby se strhla taková bitka. Když už většinou něco bylo, tak šlo o rvačku jeden na jednoho, nebo dva na dva a rozhodčí mohl zasáhnout. Ale rozhodně nám to nepokazilo dojem z turnaje. My jsme byli hlavně zklamaní, protože jsme sahali na zlatou medaili a nezvládli jsme utkání s Finskem, které jsme ztratili 3:5. Mohli jsme být první dvacítka, která mohla udělat historický titul. Stačila nám remíza. Po dvou třetinách jsme ji měli. Bohužel jsme ji ve třetí části neudrželi. Tým jsme měli velice dobrý. Dost kluků se prosadilo mezi dospělými. Tohle nás mrzelo dlouho.


Jak jste se o incidentu dozvěděli?
Technologie jako dnes tehdy samozřejmě nebyly. Po utkání s Finy jsme jeli autobusem na závěrečný ceremoniál a poslouchali jsme u řidiče rádio. Reportér popisoval, co se děje na stadionu. Pro nás to bylo takový haló, jako asi pro všechny. Těžko jsme si to dokázali představit. Přeci jen to byla docela ostuda pro mezinárodní juniorský hokej, protože něco takového se nikdy dřív nestalo.

Kanaďané často provokovali, Sověti zas byli známí fauly hokejkou. Kdo myslíte, že to vyprovokoval?
My jsme se s Kanadou a Amerikou potkali maximálně jednou za rok. Tam se nejezdilo často. Neznali jsme se s těmi hráči. Takže těžko posoudím. Nebylo tam nikdy nic osobního, ani nemohlo. Teď se tam jezdí každou chvíli. Hráči se mohou na internetu sledovat. Když nám někdo řekl jméno Fleury za Kanadu nebo Modano za Ameriku, tak nikdo nevěděl o koho se jedná. Neznali jsme drafty. My jsme ani sami pořádně nevěděli, jestli a kdy nás někdo draftoval. To nám nikdo neřekl. Dozvěděli jsme se to většinou z Hlasu Ameriky. Koukali jsme na ně jako na zjevení. Sověty jsme trochu znali. Uměli zahrát tvrdě, často hákovali a sekali. Nikdy se však moc neprali. Tohle nás překvapilo.

Jaký byl váš názor? Proti oběma týmům jste na turnaji hrál.
Asi tam byla nějaká vzájemná provokace. Stačilo málo, aby k tomu došlo. Kanadě šlo o hodně, pořád měla šanci na zlato. Sovětům se ten turnaj vůbec nepovedl, byli pod tlakem.

Měli jste ze zámořských výběrů respekt?
Samozřejmě jsme jako Evropani z nich nějaký respekt měli. Neznali jsme je, ale slyšeli jsme jakým stylem hrají. Snažili jsme se nepřijmout tu jejich hru. Oni to o nás věděli a snažili se nás zastrašit. Pokřikovali po nás, že jsme komunisti, přitom ti kluci ani nevěděli, co to znamená. Ale používali to jako nadávku a dobře věděli, že jako Evropani jsme trochu opatrnější a ne tak důrazní. Naše hra na tom nikdy nebyla založená. Na rozbruslení to vždycky chtěli nějak zpestřit, aby měli tu psychickou výhodu a u nás vytvořili určitou obavu.

Mluvil jste později o té bitce s někým z aktérů?
Jednou jsem se o tom bavil s Brendanem Shanahanem, který tam tenkrát byl, a pak jsme spolu rok hráli v Hartfordu. Vrátili jsme se k tomu. Sám ale nedokázal říct, proč k tomu došlo. I s odstupem času z toho měl spíš legraci. Byl to výborný hráč, který se uměl ale skvěle porvat. Málokdo by to do něj tehdy řekl.

Překvapilo vás, že se do té bitky pustili téměř všichni hráči?
V tomhle smekám klobouk dolů před Sověty, že se jim dokázali postavit, nebáli se a nemělo to jasného vítěze. Vlastně to skončilo, až když oba tábory byly naprosto vyčerpaný, protože pořadatelé zkoušeli zhasínat a nepomáhalo vůbec nic.

Pamatujete, jak se o tom tehdy psalo v československých novinách?
To bylo jednoduché. Svět byl stále rozdělený na dva tábory. U nás to bylo odsouzené a samozřejmě se iniciativa spíš přikládala na stranu tehdejšího nepřítele, tedy Kanady. Kdyby s tím začali Sověti, tak by se to tenkrát hodilo na druhou stranu. Tím, že v tom byli zapojení Sověti, tak se o tom sice něco napsalo, ale víc to nešlo rozpitvávat. Kdyby to byla třeba Amerika s Kanadou, tak by se to daleko víc rozebíralo a psalo se, že jde o nafoukanou kapitalistickou mládež.

Zažil jste někdy v kariéře něco podobného, přeci jen v kanadské juniorce se to v 80. letech dělo poměrně často...
Nic takového nepamatuji. Ani v NHL, ani v Evropě. V nižší americké soutěži možná, rozhodně ale ne na takové úrovni. Dnes už ty rvačky nejsou téměř ani v NHL. Tenkrát byl hokej daleko tvrdší. Řezalo se to často.

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze