Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Viděli v něm nového Prongera. Teď kanadský obr vede korejský vzestup

Naturalizovaný Kanaďan Alex Plante (vpravo) se raduje po boku korejského parťáka z vítězství na Ukrajinou. | foto: IIHF

2 2017
Měl být novou hvězdou obrany. Rok po úprku dominantního zadáka Chrise Prongera z Edmontonu do Anaheimu si Oilers v prvním kole draftu 2007 vybrali jeho „kopii“, obránce Alexe Planteho. Urostlý, tvrdý, podobně ofenzivně vybavený, říkali si.

Plán vedení celku z Alberty ale brzy vyhořel. Mladý Kanaďan po úspěšných sezonách v juniorském hokeji při přechodu do NHL selhal a posledních pět let strávil mimo Severní Ameriku. Jeden sen si však přesto splní. Zahraje si na olympijských hrách - v dresu domácí Jižní Koreji.

„Ne všechny věci v životě dopadnou, jak by si člověk přál. I tak jsem vděčný,“ přiznává v pražské Tipsport aréně před přípravou se Spartou osmadvacetiletý Kanaďan.

Jak jste se dostal k příležitosti reprezentovat Jižní Koreu?
Přišla před pár lety. Chvíli jsem to zvažoval, ale nechtěl jsem později litovat, že bych nevyužil takovou příležitost. Doposud to byla skvělá zkušenost. Parta je tady skvělá. Rychle jsem se začlenil, navíc se nám daří. Máme úspěchy.

Jak bylo těžké dostat korejský pas? V asijských zemích to obvykle nebývá lehké.
Přesně tak. Upřímně si ale myslím, že jsem získal pas snazším způsobem než člověk, který by přicestoval do Jižní Koreji a chtěl tam najít práci. Samozřejmě, že nám ho ale jen nedali do ruky se slovy: Můžete za nás hrát. Pořád celý proces byl poměrně zdlouhavý. Museli jsme se naučit základy řeči, základy historie země. Celá ta záležitost trvala devět měsíců. Čas za to ale určitě stál. Navíc mi členové hokejového svazu s celým procesem hodně pomohli.

Je pro vás snazší hrát za Jižní Koreu, když máte v týmu několik dalších naturalizovaných Kanaďanů?
Určitě to usnadnilo celý proces. Na druhou stranu začne zápas a už nevnímáte, za jaký hrajete tým. Chcete vyhrát, uspět. Moje rodina si Jižní Koreu zamilovala. Našli jsme si řadu kamarádů, přizpůsobili se místní kultuře. Bereme to z druhé stránky - není příliš lidí a sportovců na světě, kteří dostanou příležitost, jaká byla nabídnutá mně.

Na únorové olympiádě budete hrát proti své Kanadě. Jak se na to těšíte?
Stále čekám, až mi přijde pozvánka na kanadský kemp. Asi se zpozdil pošťák... Samozřejmě šance hrát za Kanadu už několik let není aktuální. Na tenhle zápas se ale hodně těším. Na druhou stranu v Severní Americe jsem nehrál už pět let, zvykl jsem si na Koreu. Rozhodně nebudu mít problém trefit protihráče v kanadském dresu.

Dětský sen byl ale reprezentovat Kanadu?
Samozřejmě jako malý kluk jsem si přál si jednou zahrát za Kanadu na největším turnaji na světě. Ne všechny věci v životě ale dopadnou, jak by si člověk přál. Sen byl hrát NHL. Měl jsem dobře nakročeno, ale nedokázal jsem potvrdit svoje kvality na vyšším úrovni. Na druhou stranu jsem vděčný, jakou mám tady možnost. Živím se milovaným sportem, zahraji si na velkém turnaji. Není čas litovat, co se nepovedlo.

Dokážete si představit, že byste zůstal v Jižní Koreji i po konci kariéry?
To momentálně neřeším. Hokejista žije rok od roku. Během kariéry jsem toho procestoval opravdu hodně. Tuhle variantu neodepisuji. Ale jsem Kanaďan, moje žena je Švédka. Proto je spíš pravděpodobnější, že skončíme v jedné z těchto dvou zemí. Záleží hodně na našich dvou dětech.

Co říkáte, že na zimní olympiádě nebudou hráči NHL?
Rád bych si proti nim zahrál. Zážitek z her by to ještě navýšilo. Chápu však obě strany. Sympatizuji s hráči. Čtyřletý cyklus je opravdu dlouhá doba. Nikdy nevíte, co za čtyři roky bude, jestli si udržíte úroveň, abyste se na olympiádu dostal. Na druhou stranu chápu i majitele. Tihle borci jsou velmi štědře zaplacení a je pochopitelné, že musíte poslechnout přání majitele klubu. Pořád doufám, že se něco změní a nakonec se zúčastní.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze