Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Srdínko: Rusko je pro mě velká neznámá

26 2004
Vsetín - Ve Spartě mu skončila smlouva a rozhodl se pro změnu. „Měl jsem dvě podmínky. Chtěl jsem do zahraničí a aby se mnou mohla jít rodina,“ prohlásil třicetiletý obránce Jan Srdínko. Jeho odchodem ztratí hokejová extraliga sedminásobného mistra. Do ruského Novosibirsku ho doprovodí zlínský mistr Ondřej Veselý. „Aspoň tam nepůjdu sám,“ říká Srdínko.

Podepsal jste smlouvu na příští sezonu ruskému klubu Novosibirsk. Proč jste si vybral právě tento tým?
Moc jsem chtěl vyzkoušet cizinu. V české lize jsem už dlouho a řekl jsem si, že by to konečně chtělo nějakou změnu. Z Ruska mi nabídli velmi slušné podmínky, daleko lepší než jsou kdekoliv jinde v Evropě. Tak jsem usoudil, že to zkusím.

Měl jste ještě nějaké další nabídky? Třeba z Čech?
Po dalších jsem moc nepátral. Mluvil jsem s několika lidmi, ale nebylo to nic konkrétního. Říkal jsem všem, že bych upřednostnil zahraniční angažmá.

Jak velkou roli ve vašem rozhodnutí hrál fakt, že do téhož klubu odchází i Ondřej Veselý ze Zlína?
Svoji roli opravdu sehrálo. Jsme kamarádi. Známe se už delší dobu. Hráli jsme spolu v minulosti ve Vsetíně a rozumíme si. Vždycky to bylo v pohodě. Navíc v Novosibirsku hraje Miloš Gureň, od kterého jsme měli konkrétní informace. Hrál v Novosibirsku loni a letos podepsal novou smlouvu.

Ruské kluby jsou známy štědrými finančními nabídkami. Byl to hlavní důvod, proč tam jdete hrát?
Co si budeme povídat, finanční nabídka to byla zajímavá. Těžko ji mohu ale porovnávat s ostatními kluby. Dostal jsem konkrétní návrh a byl dobrý, tak jsem ho přijal. Chtěl jsem zkusit cizinu a nechtěl jsem dál vyčkávat, jestli by přišel jiný tým s jinou nabídkou, třeba i vyšší. Finance hrají určitou roli, ale nejsou to hlavní. Měl jsem dvě podmínky - zahraničí a aby tam se mnou mohla jít rodina. Teď už jde jen o to, jak angažmá vyjde.

Co si slibujete od ruského angažmá?
Chci vyzkoušet něco jiného a nového. Poznat novou soutěž a jak to tam chodí. Superliga je hodně kvalitní. Přesto všechno by se dalo ale říct, že jdu do neznáma a nevím, co od toho mám očekávat… Určitě to nebude nic lehkého.

Jaké máte vůbec informace o Rusku? Jaký styl hokeje se tam hraje?
No, to je složité. Mluvil jsem s několika hráči, ale každý hraje v jiném klubu a informace se docela lišily. Ale to je asi kdekoliv v lize, každý tým hraje jiný styl hry a jednotlivý hráč má jinou roli v manšaftu. Těžko říct. Jsem defenzivní obránce, takže předpokládám, že ode mě budou očekávat defenzivní činnost. Slyšel jsem, že to převážně po obráncích chtějí.

Je vám třicet. Proč jste se rozhodl pro odchod do zahraničí až nyní?
Vždycky jsem měl smlouvu, tak jsem to nikdy příliš neřešil. Předtím jsem byl ve Vsetíně a když mi končila smlouva, tak jsem dostal nabídku ze Sparty a také ze Švédska z Göteborgu. Protože jsme tenkrát čekali první dítě, tak jsem se rozhodl, že zůstanu v české lize, čehož samozřejmě nelituji.

Po třech letech odcházíte ze Sparty. Jak byste zhodnotil své působení v klubu?
Jsem spokojený. Když se za tím ohlédnu, jedno první místo a dvě třetí. Myslím si, že to není tak špatné. Akorát z této poslední sezony mám docela zvláštní pocit. Chtěli jsme a věřím, že jsme i měli na to, abychom dosáhli výš, ale nepovedlo se.

Ve skončené sezoně jste příliš prostoru nedostával a trenér Hadamczik si několikrát stěžoval na výkony zkušených hráčů. Jak jste se vyrovnával se situací, kdy jste zůstával sedět na střídačce?
Nedá se říct, že by mě nechával sedět. Hrál jsem ve třetí pětce a seděl jsem asi dva zápasy, kdy mě nechával odpočívat. Pocity? Byl jsem trochu naštvaný…

Jaký je tlak na psychiku hráčů Sparty?
Podle mě je to ve všech týmech stejné nebo aspoň dost podobné. Alespoň pokud se jedná o týmy, které mají cíl být na špici tabulky. Tlaky se vždy odvíjejí od momentální situace. Když se vyhrává, je vše v pohodě. Naopak pokud se prohrává, je to horší a můžete být, kde chcete. Namlouvat si, že tlak je někde větší a jinde menší, je nesmysl. Každý chce vyhrát. Pokud se nedaří, tak tlaky musí zkrátka zákonitě přijít.

Kdyby vám Sparta nabídla novou smlouvu, podepsal byste ji?
To je trochu složité… Já jsem už chtěl do zahraničí téměř za každou cenu. Usoudil jsem, že mi zahraničí pomůže získat další zkušenosti a může mi jen prospět. Pokud budu v Rusku hrát dobře a pak se budu v budoucnu vracet, tak nevidím důvod, kdyby se Sparta ozvala, proč bych tam nešel.

Když jste přišel do Holešovic, byl jste hvězdou extraligy. Pak jste trochu zapadl. Čím si to vysvětlujete?
Jde o to, čí je to názor… Já to nemůžu hodnotit. K tomuhle se mi špatně vyjadřuje.

Tak jinak. Po příchodu na Spartu vás považovali za hvězdu a byl jste v první pětce. Nyní jste končil ve třetí… 
To je sice pravda. Já ale nejsem toho názoru, že hráči, kteří jsou v první lajně, jsou lepší než ti ze třetí. Tím nechci říct, že by se měl hodnotit hráč a jeho kvality jen na základě toho, v které hraje pětce. Ve Spartě byly čtyři pětky a i kluci, co nehráli, byli dobří a v jiných týmech by hráli prim.

Nyní trochu odbočím. Vybojoval jste sedm mistrovských titulů. Byl pro vás rozdíl v těch jednotlivých sezonách?
Abych pravdu řekl, tak nebyl. Většinou jsem už cítil, že ten tým má určitou sílu a kdy by měl v play-off uspět. Zvláště proto mě mrzí, že se nám ve Spartě nepovedlo v letošní sezoně dostat dál. Řekl bych, že tým tu sílu měl.

Vybavujete si jednotlivé oslavy nebo vám všechny splynuly dohromady? Vzpomenete si na nejzajímavější moment z nich?
Vybavuji si všechny oslavy. Každé vítězství je jiné a každá série byla jiná. To jste mě dostala. Nejzajímavější zážitek si právě nějak nepamatuji... Na tom je vždycky nejkrásnější ten pocit, když odhoukají sirénu a člověk je v kabině, zuje brusle a ví, že je konec a má volno. Spadne z něho stres a tak.

Baví vás vůbec ještě hokej nebo to berete jako zaměstnání a povinnost?
Baví mě a moc. Je sice fakt, že jsem už z toho kolikrát na nervy. Někdy se psychické vypětí a věci, které člověka rozčilují kolem toho, nahromadí. Občas si říkám, že to v životě nemůžu vydržet a pak se to najednou samo obrátí. Přijde dobrý zápas a dostanu chuť pokračovat. Všechno znova přehodnotím. Zkrátka mě hokej baví pořád a pokud budu zdravý, tak doufám, že mi elán ještě hodně dlouho vydrží.

Měl jste někdy chuť hodit hokejku do kouta a nechat ji tam hodně dlouho?
Mám-li být upřímný, tak v této sezoně podobné psychické stavy byly. Ale nebylo to nějak jo zlé, abych se z toho sám nedostal.
 
Při čem se nejraději odreagováváte?
Donedávna to byly ryby. Teď mám děti, takže trávím spoustu času s nimi a mimo ně ještě občas na motorce. S rodinou si člověk skvěle odpočine. S kluky se perfektně vyblbnu. A pak na motorce, to je takový relax.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze