Stačí mu vteřinka, aby se odpoutal od obránce. Aby si našel palebnou pozici. A aby pohotovou ránou skóroval. V Torontu dal tři góly ze tří střel, pokaždé z prvního doteku s pukem. Mezi 14. a 26. minutou otočil průběžný výsledek z 2:1 na 2:4.
Pochází z nedalekého Markhamu, proto se na něj přišla podívat spousta příbuzných a kamarádů. V Air Canada Centre se zatím nikdy netrefil víckrát než jednou. "Takže už bylo na čase," řekl s úsměvem čtyřiadvacetiletý útočník reportérům v kabině.
Po důležitém vítězství z něj sálala pohoda. Tampa vyhrála počtvrté za sebou, pádí do play-off a Stamkos zapomíná na strastiplné měsíce, během nichž musel překonat neobvyklou tělesnou i duševní bolest.
V listopadu se držel na špičce bodování i střelecké tabulky NHL. Fanoušci i novináři přemítali, jak mu to v Soči bude klapat v jedné lajně se Sidneym Crosbym. Jenže pak si v Bostonu při nešťastném pádu přerazil holeň o tyčku a vzletné plány se zhroutily.
S vervou se sice pustil do závodu s časem a pokusil se vykurýrovat do sledovaného turnaje na úpatí Kavkazu. Podstoupil operaci, rehabilitoval, dřel. Těsně před startem her však musel kapitulovat. Kost se nestihla dostatečně zahojit.
Utekla mu tak už druhá zlatá medaile, neb se před čtyřmi lety těsně nevešel do kanadské nominace pro olympiádu ve Vancouveru. Když se NHL znovu rozběhla, Stamkos stále čekal na lékařské povolení. Mezitím mu do New York Rangers vyměnili oblíbeného parťáka a brilantního nahrávače Martina St. Louise.
Marně ho mladík s makedonskými a skotskými předky přemlouval, aby zůstal. St. Louis si vyžádal trejd na Manhattan. Na individuální trofeje Stamkos může zapomenout, Crosby s ruským čarostřelcem Alexem Ovečkinem jsou ve statistikách kdesi v nedohlednu před ním.
Přesto se "Stammer" netopí ve splínech. Po St. Louisově odchodu se stal kapitánem a táhne mužstvo za tím nejcennějším pohárem, který kdysi v Kanadě věnoval nejlepšímu hokejovému týmu Lord Stanley z Prestonu.
Před rokem Stamkos vysvětloval hloučků žurnalistů, jak ukrutně ho štve, že Lightning nepostoupili do play-off. Že promarnili další rok. Že on sám se musí podívat do zrcadla. A že by měl víc pomáhat při bránění.
Teď ho blaží skutečnost, že nadějně dozrávající mužstvo se v celé Východní konferenci drží na třetím místě. A že by se na jaře mohlo prodrat docela daleko. Dokonale se hodí, že se Stamkosovi vrací kondice i sebevědomí.
"Ve středu jsem se cítil zatím nejlépe," tvrdil poté, co podstoupil sedmou partii po návratu. "Ke konci na mě padala únava, ale první dvě třetiny jsem měl dost páry na napadání, bez obav jsem vyrážel do rohů."
Hotový chvalozpěv na něj přednesl kouč Jon Cooper: "Výjimeční hráči dokážou předvést to nejlepší v klíčovou chvíli. Těžko můžu Stammerův výkon dost vyzdvihnout, nesl celé mužstvo na ramenou."
Snad ještě víc než hattrick upoutal Coopera jiný Stamkosův čin. Zbývalo 52 vteřin do konce utkání, přes hrazení se vydrápal jeden z diváků a proběhl se po kluzišti. "Steven kolem sebe shromáždil kluky na střídačce a vyložil, co se v závěru bude dít," řekl na tiskovce trenér Cooper. "Ukazuje se, že z něj roste perfektní vůdce."
Zatím to pro Stamkose byl asi nejkrásnější večer v prokletém ročníku. "Jen mě mrzelo, že na ledě nepřistály nějaké čepice," zažertoval. Samozřejmě nemohl žádat, aby domácí fanoušci oslavovali střelecké galapředstavení soupeře. Vždyť také vzápětí poznamenal: "Nejspíš se s tím nějak smířím."
V sedmi zápasech po uzdravení posbíral sedm bodů (5+2). To nejlepší by ovšem rád předvedl až v play-off. Zisk Stanley Cupu by jeho neblahé vzpomínky ze sezony 2013/14 dokonale přemazal.
