Třiadvacetiletému brodskému forvardovi spílali tím nejdrsnějším způsobem a přitom se ho snažili trefit vším, co jim přišlo pod ruku. Cestu do kabin si nakonec musel doslova prosekat. "Nebylo to nic příjemného," pokyvoval hlavou Endál.
Zdá se, že nevraživost mezi vámi a jihlavskými příznivci roste zápas od zápasu.
Víte co, to jsou nějací frajeři, kteří chodí ráno v pět do práce, pak jsou nevyspalí a takhle se projevují. Já s nimi nemám problém, klidně si za mnou můžou přijít pro kartičky nebo pro podpis. Zvěčním se jim i na dres. Udělám to pro ně rád.
Myslím, že jste se právě postaral o to, aby vám ve čtvrtečním utkání nadávali ještě víc.
Ale mně to nevadí, opravdu ne. Naopak, hecuje mě to k lepšímu výkonu.
Takže se dá říct, že si vlastně za čtvrteční porážku svého týmu mohou sami. Právě vy jste přece asistoval u rozhodujícího gólu a přidal čtvrtou pojistku.
Už jsem si řekl, že by bylo lepší to neprodlužovat, abychom trochu ušetřili síly do pátého zápasu. Gól, který dal Míra Třetina, jsem ani neviděl a ten můj? To byla klika.
Střela šla z nulového úhlu, byl jste si hned jistý, že puk skončil v síti?
Váhal jsem. Ale pak jsem viděl červené světlo a taky Míra Třetina na mě volal: Ty vole, ty jsi dal gól. A já na to: No vidíš, to ani nevím.
Před závěrečnou dvacetiminutovkou vedla Dukla 2:1, kde se ve vás vzala síla na obrat?
Řekli jsme si, že to taky může být naše poslední třetina v téhle sezoně a že do toho teda musíme dát všechno, makat na sto padesát procent. Viděli jsme, že už Jihlava nemůže, tak jsme na ni vlítli a vyhráli.
Po takovém zápase by asi měla být psychická výhoda na vaší straně. Souhlasíte?
Jasně. Všichni musejí vidět, že celá série vyznívá herně pro nás, jsme lepší. Jihlava po nás jde, fauluje a to nemá nic společného s hokejem. I proto věřím, že pátý zápas zvládneme. Navíc ti její staří pánové už jaksi nemůžou. Naopak naši mladí blázni lítají po ledě stejně jako na začátku. Jsme čerství, síly máme, takže věřím.