"V Děčíně jsem vedl tým ve druhé národní lize a přitom jsem pracoval na první trenérské třídě. Děčín tenkrát spolupracoval s jedním švédským klubem, proto jsem se rozhodl napsat diplomovou práci na téma švédský hokej.
Požádal jsem o stáž, která se nakonec z uvažovaných tří týdnů o dost protáhla," vysvětlil Votruba důvod své cesty na sever. Co ho přesvědčilo, že podepsal smlouvu na západě Čech? "Jednak už jsem se chtěl vrátit domů, a nezanedbatelnou roli také sehrálo dobré spojení s Radimem Rulíkem. Právě s ním jsem si kdysi dělal první trenérskou třídu. To on mi oznámil, že bych mohl přemýšlet nad angažmá v Karlových Varech. A abych nezapomněl - kdo by se nezajímal o nejlepší hokej na světě," seřadil důvody k návratu Jan Votruba.
Vedení lázeňského klubu si ho nakonec vybralo také proto, že má být podobným trenérským typem jako Radim Rulík. O náročnosti jeho letních příprav se povídají takřka strašidelné historky, a právě v tom by měla ona podobnost spočívat.
"Také pode mnou byla ve Švédsku letní příprava tvrdá. Každý trenér ví, že pořádná letní příprava je základ, ze kterého se pak v sezoně čerpá," přihlásil se Votruba ke své strategii.
Karlovarský asistent se přiznal, že po sedmi letech pobytu ve Skandinávii nemluví excelentně švédsky, přesto se zprvu v Česku omlouval za občasné hledání českých slovíček.
"Po sedmi letech je to má první tisková konference v češtině," culil se například při svém předstatování. Nejlépe prý severský jazyk ovládá pětiletý syn Jan, který se ve Švédsku narodil. "Řešili jsme s manželkou, jak vlastně v životě dál. Syna by příští rok čekala první třída a rozhodnutí by pak bylo náročnější," přidal Votruba další důvod k návratu do Česka.
