Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Štefanka: Chceme skončit co nejvýš

4 2004
Ostrava - Během sezóny přestoupil útočník Juraj Štefanka z Kladna do Vítkovic a hned se stal oporou Ostravanů. I díky jeho perfektním výkonům postoupily Vítkovice s přehledem do play-off a v něm urputně vzdorovaly Spartě. Jeho výkonů si všiml i slovenský reprezentační kouč František Hossa a Štefanka si tak vysloužil premiérovou účast na MS.

Nastoupil jste jako jediný hráč Vítkovic na tomto šampionátu, jak to vnímáte?
O tom jsem vůbec nepřemýšlel, že jsem tady nastoupil jako první hráč Vítkovic. Teď mám v hlavně reprezentaci.

Jaké to jsou pocity hrát v mužstvu vedle hvězd NHL Hossy, Demitry, Cháry a dalších?
Skvělé. Jsem rád, že jsem se sem dostal a mohl okusit atmosféru mistrovství světa. Je paráda vidět takové hokejisty v akci a hrát s nimi na jednom hřišti. Člověk se může jen hodně naučit a nasbírat nové zkušenosti.

Sehráli jste zápas, v němž nepadla branka. Jaké jsou důvody?
Nekalkulovali jsme s tím, koho můžeme dostat ve čtvrtfinále, hlavně jsme chtěli zápas vyhrát. Chtěli jsme vyhrát naši skupinu a dostat teoreticky nejslabšího soupeře pro čtvrtfinále.

Jak vám bylo po těle, když po nárazu s protihráčem zůstal brankář Lašák ležet na ledě?
Já jsem byl přímo na ledě. Nejdřív jsem byl zaskočený, ale naštěstí byl jenom otřesený. Drží nás.

Jak probíhal boj o nominaci ve slovenském týmu?
V první řadě musím říct, že jsem vůbec nečekal, že se do reprezentace dostanu. Loni jsem byl v přípravě na MS také, ale po dvou týdnech skončil. A tak jsem si letos nedělal velké naděje.

Jak jste vnímal v průběhu turnaje to, zda přijede Bondra nebo Zedník, nebo šanci dostanete Vy?
Věděl jsem, že Petera Bondru nebo Richarda Zedníka asi těžko ze sestavy vytlačím. Takže jsem čekal, co řeknou. Richard Zedník měl přiletět na sto procent, takže už jsem si byl jistý, že na MS nenastoupím. Jenže on se v první třetině posledního zápasu zranil. Měl jsem štěstí.

Slovenští fanoušci vám vytváří pekelnou atmosféru…
Je to parádní, skoro jak doma. Publikum je fantastické, neustále nás povzbuzuje.

Jak daleko chce slovenský národní tým dojít?
To je těžká otázka.  Ale chceme skončit co nejvýš.

Co Vás čeká po návratu do Vítkovic, pokud se umístíte výš než Češi?
Tak to nevím... Rivalita je mezi námi pořád, vždycky se budeme popichovat.

V Ostravě jste se už jistě zabydlel. Děláte spoluhráčům ze slovenského týmu průvodce?
Nedělám, jsem spíš rodinný typ. Řekl jsem klukům, kde jsou obchody. Také ví, kde je Stodolní, ale nebyl jsem tam s nimi.

V publiku se několikrát objevil i vítkovický trenér Svozil, měl jste s ním možnost mluvit. Budou nějaké úlevy z letní přípravy?
Zatím jsme spolu nemluvili, ale stejně musím jít na operaci. Mluvil jsem jenom s kustodem. Prý dostanu dovolenou.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze