To i proto, že si drží roli gólmanské jedničky. Do branky se ale dostane prý jen za kvalitní výkony.
Jakube, jste rád, že můžete trénovat doma v Česku?
Samozřejmě, je to lepší být u nás v Čechách než třeba ve Finsku či Švýcarsku. Ale je to dřina. Trénujeme od rána do večera, takže střídáme jen hotel a zimák.
Je to hodně náročné?
Začátky jsou vždycky náročné. Nová výstroj, všechno je tvrdé, jiný pohyb na ledě... Musím zase nahonit fyzičku. To je každý rok stejné a nikdo to moc nemá rád.
Neměl jste po hokejovém mistrovství světa málo času na rekonvalescenci?
Jo, ale to bohužel neovlivním. Měli jsme všehovšudy šest týdnů, z toho dva týdny jsem byl nemocný – bral jsem antibiotika – pak jsem musel začít individuálně trénovat a stihl jsem jen na deset dní odletět na dovolenku. Pak už jsem musel zpátky do Ruska.
Cítíte na sobě oslabení?
Ne, antibiotika jsem měl hned po sezoně. Teď už funguju normálně.
Jak zpětně hodnotíte mistrovství světa ve Švédsku a Finsku?
Úspěšně. Pro nás je každá medaile skvělá. A jak to teď vypadá s mládeží, tak budou zisky jen těžší a těžší. Proto si myslím, že můžeme být rádi za každou medaili.
Jaké je pro vás zastupovat pozici brankářské jedničky v SKA?
Nic zvláštního. Tady to není o jedničce a o dvojce. Musíte prostě chytat dobře a pak můžete být rád za každý zápas, který chytáte.
Je těžké svou pozici obhájit?
Určitě. Zvlášť když jsem cizinec, takže to je pro mě ještě složitější než pro domácí. A zrovna v Petrohradě jsou očekávání od vedení klubu dost vysoká.
tisknout 
