Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Straka bolestí málem kousl do židle

30 2001
Pittsburgh - Hokejový útočník Martin Straka přečkal možná nejhorší noc svého života. V domku na kraji Pittsburghu se při svém utrpení málem zakousl do židle a v tísnivé tmě se těšil na svítání jako na spasení. Zlomená noha nesnesitelně bolela. V myšlenkách si promítal útržky z předchozího večera, kdy v zápase NHL téměř ztratil šanci na účast na olympiádě v Salt Lake City. Do telefonu nejprve nespisovně zaklel, pak začal popisovat poslední události.

"Ležím doma v posteli a čekám, až si pro mě přijedou a odvezou do nemocnice. Teď je tam Mario Lemieux, toho mají v plánu dopoledne. Dělají mu artroskopii kyčle. Já jsem na řadě hned po něm, v jednu mám ležet na sále."

Zdá se, že jste v dobré náladě. Jak vám vlastně je?
"Vždycky když se postavím, okamžitě se strašně zpotím, naskáče mi husí kůže. Musím si zase rychle lehnout, mám pět minut zimnici a manželka na mě musí hodit deku. Teď zrovna potřebuju na záchod a už hodinu se rozmýšlím, jestli mi to za ty problémy stojí."

Co se při zápase s Floridou přihodilo?
"Já blbec zakopnul o lajnového rozhodčího, snad i o lajnu. Pak se mi noha zasekla do mantinelu, zároveň do mě šťouchnul ten jejich obránce. Ten medvěd. Ztratil jsem balanc, padal dozadu a spadl jsem si na nohu."

Z televizních záběrů se dá odečíst, že jste docela trpěl...
"Bolest to byla strašná, ale myslel jsem si, že mám jenom natažené vazy v kotníku. Nemohl jsem se postavit. Tak mě odtáhli z ledu."

Co bylo dál? Jak probíhalo vyšetření v kabině?
"Sám jsem si stáhnul chrániče, bolest pomalu odcházela. Ani mi to moc neoteklo. Náš doktor mi kost osahával a já skoro nic necítil. Napadlo mě, že by si někdo mohl myslet, že simuluju. Tak jsem říkal: Dáme to na pět minut do ledu a já se vrátím do zápasu."

To jste vážně chtěl hrát se zlomenou nohou?
"Já pořád nevěděl, co se stalo. Zkusil jsem se postavit, ale to vůbec nešlo. Doktor mě hned na zimáku vzal na rentgen. Prý aby měl jistotu, že to zlomenina není."

Snímkovali vás už na stadionu?
"Jo jo. Udělali obrázek a já si zatím nechal nohu chladit. Za chvilku už přicházeli jako procesí. Ženská se snímkem a za nimi doktoři. Povídali, že mám zlomenou nohu."

Asi vás to překvapilo, ne?
"Když říkal fraktura, napadlo mě, že mi praskla nějaká kůstka v kotníku. Že mám něco naštípnutého. Ale doktor povídá: Máš zlomenou holenní kost. Šest měsíců bez hokeje, zítra operace. Já myslel, že se zbláznil."

Jak jste se dostal domů?
"Odvezla mě manželka autem. Zaplaťpánbůh byla zrovna na zápase."

A jak jste strávil zbytek večera?
"Ta kost postupně přicházela k sobě. A náš doktor mi nedal prášky proti bolesti. Mizera! Bolest se pořád stupňovala, já seděl na židli a myslel, že ji snad sním."

Spal jste vůbec?
"Asi hodinu, ale tak po patnácti minutách. Musím mít nohu ve vzduchu, aby moc neotekla. Veronika tady kolem mě běhala a taky skoro celou noc nespala. Koukal jsem na televizi, mám asi sto padesát programů, ale nikde nic nedávali."

To je jako naschvál...
"Jak já se těšil na svítání! Jako nikdy v životě. Tma mě úplně drtila. Když se začalo dělat světlo, měl jsem z toho Vánoce. Pak jsem čekal u telefonu, jestli někdo zavolá, abych si pokecal."

Jak má proběhnout operace?
"Prý mi kost mezi kolenem a kotníkem stáhnou šroubem, aby líp srůstala. Samozřejmě mě uspí. Úplnou narkózu jsem nikdy neměl, asi mi po ní bude zle."

Jen chvilku po probuzení. Za hodinu vám bude dobře...
"Fakt? Tak to je fajn."

A jak odhadujete dobu svého marodění?
"Dva týdny budu mít sádru. Za čtyři měsíce bych se chtěl dostat do své obvyklé síly."

Ale to už je po olympiádě...
"S tou je asi konec."

Když vám kost rychle sroste, zůstává vám naděje. Pan doktor Barna z nemocnice v Motole tvrdí, že můžete být do dvou měsíců na ledě, když všechno půjde dobře.
"Tak to je dobrá zpráva. Já budu bojovat! Jsem bojovník. Šroub si nechám vytáhnout až po sezoně. Hlavně aby se povedla operace."

Pro reprezentaci jste důležitá osoba. Kdo by v Salt Lake City hrál v útoku s Jaromírem Jágrem?
"Oni k němu někoho šikovného dají. Džegrovi musím zavolat. Ten se mi bude smát. Že jsem se přerazil o lajnu. Určitě to viděl v televizi."

Co budete při marodění dělat?
"Z nemocnice mě hned po operaci propustí. Chci se na týden na dva kouknout domů do Česka. Podívám se na pár ligových zápasů, zastavím se u kamarádů. Možná taky v Motole, znám Pavla Koláře, takže bych tam mohl jezdit na rehabilitaci."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze