Při páteční exhibici v Českých Budějovicích mohli diváci znovu obdivovat jeho bruslařskou rychlost a cit pro přihrávku. Spoluhráčům elegantně připravil dva góly.
"Vrcholí suchá příprava, kolo, posilovna a na led se chystám až tak za dva týdny. Doufám, že se s vedením v Plzni domluvím," naznačil tamní rodák v rozhovoru pro ČTK svoje plány. Patří mezi ně také exhibice příští týden v Ústí nad Labem a později přesun do Moskvy ke dvěma zápasům Jágr teamu.
Tréninková zátěž na novou sezonu probíhá podle plánu. Nenarušily ji problémy s třísly, kvůli nimž nedohrál utkání o bronz na letošním mistrovství světa ve Finsku proti Slovákům, ani zákrok lékařů, kteří nedlouho po návratu ze šampionátu vytáhli Strakovi šrouby ze zlomené nohy.
"Odstranili ty boční u kolena a kotníku, ale podpěru holeně mně tam ještě nechali," popisoval proces rekonvalescence zranění, které mu dělalo dlouhodobě problémy. "Nyní je už ale všechno v pořádku, žádné omezení necítím," ujistil.
V zámoří absolvoval Straka v dresech Pittsburghu, Ottawy, New Yorku Islanders a Floridy včetně play off přes sedm stovek zápasů, před pěti lety se v Naganu radoval z historického olympijského zlata a zahrál si i ve finále slavného Stanleyova poháru.
Jenomže vedle opojných chvil úspěchu zažil také období pádu. Právě zranění se mu v posledních letech nevyhýbají a jejich výčet je poměrně slušnou studií anatomie.
Holenní kost na pravé noze si zlomil předloni v říjnu a kvůli tomu přišel o účast na olympijských hrách v Salt Lake City. Když se pak na konci února vracel na led, hned v první třetině mu spoluhráč, švédský brankář Johan Hedberg, zlomil nešťastně hokejkou levý nadočnicový oblouk.
Za osm dnů však Straka znovu hrál proti Carolině, ale kost, zlomená v říjnu 2001, opět nevydržela. Znamenalo to pro něho předčasný konec sezony. Přitom předchozí ročník byl pro něho nejúspěšnější v celé NHL; s 95 kanadskými body skončil v tabulce produktivity celkově čtvrtý.
"Při pojistkách už se na mě koukají skoro jako na nějakého lempla," uchechtl se nedávno při myšlence, jak strastiplné okamžiky prožíval. "Už nejsem nejmladší. Cítím to každé ráno, když se zvednu z postele," posteskl si hbitý forvard, jenž v září oslaví jednatřicáté narozeniny.
K dovršení smůly na něho loni v létě při tréninku v posilovně spadlo 170 kilogramů těžké závaží a jen včasný zásah spoluhráče Milana Krafta zachránil Straku od katastrofálních následků.
Nicméně znovu putoval do nemocnice. "Už na to nemyslím, ale přece jenom jsem raději, že je nás při cvičení v posilovně více," pochvaloval si, že nezbytnou silovou přípravu s ním letos v Plzni procházejí společně Jaroslav Špaček nebo Kraft. "Lépe to utíká a navíc, jeden nikdy neví. Ale snad už jsem si v tomhle ohledu to svoje vybral," dodal opatrně.
