„Petr Čajánek stál fantasticky před brankou, gólman Dolejš nic neviděl. Čtvrtka brány byla prázdná, stačilo to trefit,“ usmíval se Holík, jenž skóroval ve dvojnásobné výhodě.
Překvapilo vás, že trenéři Vlach s Juríkem vás nasazovali do všech přesilovek?
V sobotu večer, když jsme se vraceli z Kladna (Šumperk tam hrál své prvoligové utkání - pozn. red.) mi volal (sportovní manažer) pan Šolc, že bych měl nastupovat v přesilovkové formaci místo zraněného Jirky Marušáka. Překvapilo mě to, protože kluci to mají nacvičené. Proto jsem rád, že jsem jim trošku pomohl.
Podle spoluhráče Ondřeje Veselého jste do přesilovkového komanda zapadl díky tomu, že máte spoustu sebevědomí ze Šumperka. Souhlasíte?
Právě naopak, je ve mně obrovské zklamání. Nepostoupili jsme do play-off. Budu to překousávat těžko, i když teď jdu na hostování do Třebíče. Ale ve Zlíně můžu hrát, mám vyřízené střídavé starty. Záleží na domluvě trenérů.
Zápas s Vítkovicemi se hrál ve vysokém tempu. Jak jste to zvládal?
Cítil jsem to hodně. Ale bylo to spíš z nevyspání, protože jsme přijeli z Kladna o půlnoci a do půl třetí jsem nemohl usnout. V půl šesté už jsem vstával a jel do Zlína. Bylo to hektické. Snažil jsem se usnout po obědě, ale nešlo to.
Zlínu jste pomohl už podruhé. Předtím to bylo v době, kdy se marně snažil dotáhnout do desítky. Nyní je v ní pevně usazený. Cítil jste v kabině změnu?
I předtím byla nálada dobrá. Trenéři dávají pozitivní atmosféru, což se nevidí všude. Ale z každého jde pozitivní atmosféra. Je to obrovský dílek k tomu, aby se dostali do play-off.
