Ještě půl hodiny před příletem týmu postávaly před halou starého ruzyňského letiště jenom pár lidí.
Nakonec se jich sešlo zhruba sto. Převládaly mladé slečny v národních dresech a sběrači autogramů.
Přesně ve tři čtvrtě na tři se hlouček srotil u dveří, kde měli hokejisté za pár okamžiků vyjít. "Lóójza Hadamczik, Zbýýýněk Irgl," křičeli dva mladíci s půllitrem piva.
Když se otevřely dveře a vyšli první činovníci svazu a rodinní příslušníci hokejistů, začal dav jásat. Hokejistů se dočkali až po chvíli. "Kdo neskáče není Čech," hopsal do rytmu hlouček mladých fanoušků.
Následovalo společné fotografování, podpisy na repliky dresů. Po zhruba půlhodině hráči odjeli. Část autobusem k holešovické hale, zbytek rovnou domů.
"Už se těším na své kluky a na to, jak si doma odpočinu," řekl Zbyněk Irgl, jehož parádní branka v prodloužení čtvrtfinálového dramatu rozhodla o postupu týmu do bojů o medaile.
Oslavy trochu pokazila finálová prohra 0:4 se Švédskem. "Žádné velké oslavy nebyly, dolehlo to na nás," připustil kapitán David Výborný.
Kouč Hadamczik si ale poslední večer v Rize pochvaloval. "Vedení týmu zarezervovalo restauraci. Poseděli jsme všichni dohromady. Hráči s rodinami a trenéři. I na nějaké panáky došlo. V týmu se na mistrovství udělala skvělá parta," pochvaloval si.
Přesto byl přílet stříbrného mužstva do Prahy spíš smutný unavený a komorní. Škoda, že svaz pro úspěšné hokejisty a jejich fanoušky žádnou akci nepřipravil. Takhle to vypadá, že český národ slaví jenom zlato.
