Na konci druhé třetiny se do něj čtyřiadvacetiletý forvard opřel u mantinelu. Trefný neudržel nervy a za už rozhodnutého stavu 6:1 inicioval rvačku.
„V kabině párkrát proběhlo Trefného jméno, kluci si stěžovali, že je trošku otravuje. Říkal jsem si, že když bude nějaká dobrá příležitost, tak do něj půjdu. Potom jsem ho uviděl, jak jede s pukem, a tak jsem ho dobře trefil. Potom už jedna věc vedla ke druhé...,“ líčil zrod pranice Chytka.
Souboj ale netrval dlouho. Oba borci ztratili rovnováhu a téměř současně padli na led. Zpátky na nohy se rychleji postavil jihlavský útočník, který tak měl ještě možnost uštědřit Trefnému několik ran, než je rozhodčí roztrhli.
„Já ho chtěl především pořádně, ale čistě srazit tělem. To potom udělá radost, když takového hráče sundáte. Rvačka už nebyla v plánu. Ale zase když ta příležitost přišla, tak jsem se nebál a chytil se s ním,“ pronesl Chytka.
S důraznou hrou má zkušenosti ze svého několikaletého pobytu v zámoří. „Tam se takhle hrát musí. Hlavně v juniorech je hodně rvaček. Musíte se umět postavit a vybudovat si nějaký respekt, jinak se do vás hráči navážejí.“
Ani trest do konce utkání, který následoval po střetu s Trefným, nezkazil Chytkovi radost z vyhrané série a postupu do finále. Šarvátku však nosil v hlavě ještě dlouho po poslední siréně.
Když totiž převlečený vyšel z kabiny, tak jej otázka na zhodnocení celého semifinále evidentně překvapila. „To jste mě tedy zaskočili. Čekal jsem, že se zeptáte na něco jiného,“ usmál se.
