"Ta vodka, je to nějaká standardnaja, zatím skončí v baru. Přijde na ní, až bude čas, ale možná tam taky zůstane napořád, jako na památku. Má moc pěc pěknou etiketu, kvůli ní jsme tu láhev koupil,“ usmál se Ptáček.
Stejným tónem komentoval karlovarský kapitán i asistenci, kterou si připsal v utkání proti Finsku. „Odrazilo se mi to od brusle a Divíšek z toho dal parádní gól,“ popsal Ptáček skromně svůj podíl.
Stalo se tak v duelu, po kterém v šatně českých hokejistů panovalo hrobové ticho. Nad Finy vedli po dvou třetinách 4:1, přesto nakonec prohráli 4:5 v prodloužení.
„Nějaký extra výpadek jsme v poslední třetině neměli, i když o nějakých chybách jsme si pak řekli. Problém byl asi ve výpadku koncentrace po inkasovaných brankách. Soupeři nezbývá než útočit, takže když se gólově prosadí, musíte jít na led s tím, že mu nedovolíte v tom samém pokračovat. My jsme tuhle situaci podcenili a byly z toho takové slepené branky,“ litoval Ptáček.
Během moskevského turnaje i v předchozím přípravném utkání s Běloruskem nastupoval karlovarský bek ve dvojici s Vladimírem Sičákem.
To pro české příznivce není úplně známé jméno a stejně tak tomu bylo i u Ptáčka. „Taky to pro mě byl nový hráč, ale dali jsme se bez problémů dohromady. V takových případech se musíte v šatně nejen pozdravit, ale hlavně představit,“ vysvětlil obránce s úsměvem.
„Protože někdo na ledě slyší na hej nebo počkej, a jiný zase na jméno,“ dodal František Ptáček.
Toho mrzely zápasy se Švédskem a Finskem, ve kterých český tým ztratil náskok. „Z toho pohledu můžeme být nespokojení, měli jsme to výborně rozehrané,“ mrzelo zástupce karlovarské Energie.
„Když mám hodnotit své vystoupení, tak myslím, že jsem snad ukázal, že něco dovedu. Osobně ten turnaj beru jako další reprezentační zkušenost a možnost se něco dalšího naučit. Mezinárodní hokej je v tomto směru velikou školou.“
Pro Ptáčka byl Rosno Cup druhým turnajem v řadě, na kterém oblékl reprezentační dres. Budou následovat další starty? A co třeba mistrovství světa?
„Reprezentace byla vždycky mým snem, samozřejmě bych si v ní příště zase rád zahrál. Ale pokud jde o mistrovství světa, člověk musí být soudný, jsou tady jiní hráči. Ale kdyby se patnáct beků zranilo a dalších dvacet odřeklo, tak proč ne?“
