Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Svět podle Jágra

Jaromír Jágr a Andrea Verešová - EXPŘÍTELKYNĚ PŘEJÍ JÁGROVI ŠTĚSTÍ. Verešovou (na snímku s Jaromírem Jágrem), Kubelkovou (vpravo nahoře) a Lenertovou vztah Jágra s Borhyovou nepřekvapil. | foto: MF DNES

20 2004
Řekněte tři slova, která se vám vybaví, když se řekne Jaromír Jágr. Která to budou? Hokej, Nagano, milionář? Nebo smích, úspěch, Andrea Verešová? Jeden z nejznámějších Čechů, a jak málo ho vlastně všichni známe! Je to jen pár dní, kdy celá země žila hokejovým svátkem, mistrovstvím světa. V hlavní roli: pochopitelně Jaromír Jágr.

Sledovali jsme ho na každém kroku. Trénuje pořádně? Chodí včas na snídani? Bydlí na pokoji sám? Nepovyšuje se nad ostatní? A hlavně, ukáže nám, že je nejlepší?

Není pochyb, Jaromír Jágr obstál skvěle. Patřil k nejlepším. Hrál excelentně, dával góly, bavil fanoušky. A lidé ho měli rádi, fandili mu.

S jeho platem a postavením, proč by sem vůbec jezdil? Není výjimkou, že největší hvězdy mistrovství světa vynechají. Místo únavného trénování a zápasů se mohl opalovat na Havaji.

Mohl se omluvit, že je zraněný, unavený. Nikdo by se nemohl divit, kdyby žádal výjimky, choval se jako nafoukaná hvězda. Ale to neudělal. Přijel a představil se jako vzorný reprezentant. Přesto se najdou lidé, kteří říkají: "Mohl být lepší!"

Co to říkáte? Lepší? Prosím vás, a jak? Copak může být ten nejlepší ještě lepší? Možná ne. Třeba ano.

Rozhodující penalta. Smůla, selhání?

Představte si chytrého studenta, jak stojí u maturitní komise. Je nadaný, všechno umí. Ale všichni od něj čekají, že dostane samé jedničky - jiný výsledek je nemyslitelný. Je z toho tak nervózní, že trochu koktá, vynechává mu paměť a nevydá ze sebe všechno. Dostane jednu dvojku - a je z toho nešťastný.

S Jaromírem Jágrem to může být podobné jako s tím studentem. Všechno umí, je nejlepší a nic jiného než vítězství se od něj nečeká. Už dvacet let. A co je pro něj ta "dvojka"? Třeba rozhodující okamžik našeho mužstva na mistrovství světa: penalty v klíčovém zápase s Amerikou.

Ve chvíli, kdy od něj celý národ čekal gól, Jágr trefil tyčku. Smůla, řeknou jedni. Nezvládl vypjatou situaci, namítnou druzí.

Protože je poctivý a ctižádostivý, pořád se chce zlepšovat. Pořád myslí na hokej. Upíná se k detailům, přehání to, nervuje se. Nemá pořádný život, žádnou rodinu, zázemí, kamarády.

Najdou se trenéři, spoluhráči, lidé, kteří to s ním myslí dobře, co řeknou: "Kdyby měl ještě jiné starosti než hokej, pomohlo by mu to. Stačí pořádný koníček, nebo rodina a děti. Neupínal by se tolik na hokej a odvedlo by ho to od strašného stereotypu. Ten ho někdy brzdí a brání ve výkonu."

"Ten tlak na něj je strašný," říká bývalý reprezentační trenér Josef Augusta. "Když hrajete za deset milionů dolarů, nemůžete nikdy zvolnit. Pořád musíte dokazovat, že si je zasloužíte."

Pochopení má i bývalá přítelkyně Andrea Verešová. "Čelí intrikám, které jsou pro normálního člověka nepředstavitelné."

Maminka a modelky

Kdo mu pomáhá v krizových chvílích? Přítelkyně?

Zatímco většina spoluhráčů a vrstevníků už dávno založila rodiny, Jágr stále hledá.

Jak ho vidí bývalé přítelkyně
Andrea Verešová
(přítelkyně z let 20002003)
"Jaromír je výjimečná osobnost. Je velmi charismatický, s velkým smyslem pro humor, pro který zůstává u mnoha lidí nepochopený. Je obdivuhodné, jak se díky talentu, ale hlavně houževnatosti, obětavosti a sebezapření stal nejlepším hokejistou světa. Někdy se možná zdá, že mu chybí galantnost a že se chová dětinsky, ale to je způsobené jen jeho plachostí, nejistotou a opatrností. Na první pohled vás okouzlí svou bezprostředností a přirozenou inteligencí, kterou si získal i mě. Má pochopení pro slabosti a chyby druhých, naopak nemá moc zkušeností s řešením běžných problémů, od kterých mu ulevují jeho blízcí. Je na něj vyvíjený neskutečný tlak a pozornost médií mu neustále znepříjemňuje život. Stále musí čelit množství intrik, které jsou pro normálního člověka nepředstavitelné. Vezměte si ty výmysly některých bulvárních plátků! Řeknu, že se Jaromír někdy chová dětinsky a hned se napíše: Jágr je přerostlé dítě, tvrdí Verešová. Všechny Jaromírovy nedostatky jsou v porovnání s jeho laskavostí a srdečností bezvýznamné. Stále si ho vážím a mám ho ráda jako kamaráda i jako člověka. Budu šťastná, když se mu bude dařit a ve svém dalším vztahu bude mít od okolí klid."                               (mor)

Kdo si myslí, že využívá svého postavení k nepřetržitému lámání dívek, nezná ho dobře. Je až překvapivě ostýchavý, samozřejmě nedůvěřivý. Chtěl by najít ženu, která to s ním myslí poctivě. Obyčejnou, hodnou dívku, která se o něj bude starat, a možná by ani nemusela být slavná.
Jenže - copak to jde v jeho postavení!

Vždyť není daleko k tomu, aby se jeho schůzky odehrávaly v přímém televizním přenosu.

A tak to jede: modelka Kubelková, moderátorka Lenertová, další modelka Verešová. Vždy za mimořádného zájmu veřejnosti. Kdo bude další? Jiná modelka, miss nebo snad tentokrát herečka či zpěvačka? Skoro si můžeme vsadit...

A tak je tu stále maminka Anna, která provází jeho kariéru od začátku. Cožpak o to, s osmnáctiletým mladíkem v cizí zemi, to by ještě nebylo nic zvláštního. Jenže roky plynou a ještě dnes, když přijede za Jágrem do Ameriky návštěva, je tu paní domu, která nabízí řízky a bramborovou kaši...

I kdyby jeho přítelkyně byly ty nejhodnější bytosti, v jedné domácnosti s tchyní to asi nikdy nebude klapat.

Takže Jágrovi nezbývá, než poslouchat výtky: "Copak je to normální, aby se o dvaatřicetiletého chlapa starala maminka?"

Kamarádi

Reprezentační trenér Slavomír Lener oznamuje nominaci na mistrovství světa. Za velkým stolem sedí ještě manažer a někteří hráči, mezi nimi dlouholetí kamarádi Martin Straka a Jaromír Jágr.

Sál je nabitý, kamery bzučí, snad stovka novinářů napjatě očekává, kdo se do mužstva dostal a kdo pojede domů. "Dopita," říká Lener jako při nástupu na vojně. Odmlka. "Straka." Na tu chvíli Jaromír Jágr čekal.

"Hezký!" vykřikne a teatrálně poplácá Straku po zádech. Celý sál se otřásá smíchy. Všichni tomu vtipu rozumí - Straka je kapitán, těžko by vypadl z nominace.

K Jaromíru Jágrovi patří přesně takové legrácky, úsměvy, veselá společnost. To je ovšem jenom navenek. Ve skutečnosti je uzavřený, samotářský a teď, po třicítce - věřte, nevěřte: smutný, náladový a možná nešťastný.

Samozřejmě je kolem něj pořád živo; je to zvláštní společnost.  Dobráci, ale mezi nimi i příživníci a podržtašky. Na jeho miliardových příjmech parazitují desítky lidí. Nejsou to žádní kamarádi, kteří by mu pomohli, to spíš na všechno řeknou: "Ano, Jardo, máš pravdu!"

Kdo je kdo? Kdo je opravdový přítel a kdo jen přisluhovač? To možná neví ani Jaromír Jágr.

Skoro pořád se kolem něj pohybuje šedesátiletý Luboš Rys. Bývalý kladenský hokejista. Dobrák, šprýmař, který umí vytvořit uvolněnou náladu. Vozí ho autem, chodí spolu do kasina, klábosí.

Dále osobní trenér Marian Jelínek. Nezřetelná postava, zpočátku jen kondiční trenér, nyní člověk, který má na Jágra obrovský vliv. On má na starosti celou letní show Jágr Teamu, on přiměl Jágra k tomu, aby si udělal maturitu.

Pak jsou tu ještě dva kamarádi z kladenského dětství, Václav Bartoš a Jaroslav Krulich. Občas je hostí v Americe. A pak už jen agenti, manažeři, trenéři.

Komu z nich se svěřuje, když je na tom nejhůř? Má vůbec někoho takového? Zdá se, že ne.

Kasino, UFO, náboženství a maturita

Věří v UFO.

Vyznává pravoslaví.

Je nihilista ("Všechno je předurčené a nemůžeme to ovlivnit"). Hraje v kasinu.

Ve třiceti letech si dodělával maturitu.

Je pověrčivý.

Jak ho vidí bývalé přítelkyně
Nicol Lenertová
(přítelkyně z roku 1999)

Od vašeho vztahu s Jaromírem Jágrem uběhlo pět let. Jste stále přátelé. Jak se od té doby změnil?
Na první pohled je jiný, vyzrálejší. Rozhodně neztratil pověstný smysl pro humor. Líbí se mi na něm, že si podle rozhovorů, které jsem četla, mnohem víc než před pár lety uvědomuje, co pro něj znamená rodina, obzvlášť maminka.

Co jste na něm měla nejradši? A co naopak?
Smích a to, že na sobě neustále pracoval. Naopak se mi nelíbili falešní lidé okolo něj, kteří se tvářili jako kamarádi.

O Jágrovi se někdy říká, že se chová jako malé dítě. Je to pravda?
Upřímně: mně se na tom nezdá nic špatného. Naopak. Je přece fajn, když si člověk dokáže udržet hravost, dokud to jde.

Další věc, kterou mu mnozí vyčítají, je přehnaný vliv maminky. Že s ním stále bydlí, stará se o něj...
Já si myslím opak. Jaromírova maminka je jedna z nejlepších ženských, které jsem kdy potkala. Dá se od ní hodně naučit.   (mor)

Jenom když seřadíte tato fakta za sebe, říkáte si: Proboha, proč nedělá něco normálního?

Když už zmeškal středoškolský život, měl zapotřebí dohánět maturitu, kterou stejně nepotřebuje? Jako nejlepší hokejista světa si přece nepotřeboval nic dokazovat...

"Vystudoval vysokou školu hokeje - a skvěle!" říká jeden známý trenér. "Tak k čemu ten cirkus s maturitou?" Studium si stejně neužil, svatý týden nezažil a zkouška se změnila na mediální show.

Věří v intuici. Už legendární je historka, jak vstane ve dvě hodiny v noci a jde trénovat, protože má pocit, že to jeho tělo potřebuje. Možná mu chybí někdo, kdo by mohl říct: "Jaromíre, přestaň s blbostma a jdi si lehnout!"

Jeho posedlost detaily je známá. V nadsázce řečeno, hokejka je jeho máma a puk táta. Pokud je na hokejce něco o milimetr jinak, přehnaně znervózní. Z toho pramení známé odchody do šatny, kdy si jde brousit brusle. Možná za tím nic není a opravdu potřeboval nabrousit.

Ale proč v rozhodující chvíli zápasu? Proč zrovna v tom nešťastném zápase s Amerikou, pár minut před koncem, za stavu 2:2? Není za tím spíš nervozita, rozptylování? V klíčovou chvíli, kdy je hokejista rozparáděný a nevidí neslyší...

Televize, hry, časopisy

Obyčejný smrtelník si ani neumí představit ten život: k snídani hokej, k obědu hokej, a k večeři - zase hokej. Jeden den jako druhý. Měsíce a roky. Jaromír Jágr takhle žije už odmalička. Vždyť na hokej začal chodit dřív než do školy.

Vždycky hrál mezi staršími a vždycky byl nejlepší. "Už tehdy jsem získal pověst samorosta a samotáře," píše ve své autobiografické knize.

Úplně ho minulo normální dětství a dospívání. A pořád byl napřed a pořád nejlepší. První lásky na základní škole? Ne, hokejový turnaj. Maturitní večírek? Kdepak, vždyť už bydlel v Americe a hrál NHL.

On trénoval i před tréninkem. A trénoval i po tréninku, a před zápasem a po zápase. Spoluhráči už jsou doma u rodin, on jezdí na kole. Celé mužstvo jde na oběd a on chybí. Posiluje.

"Jágr se nejvíc podobá typu sportovce, který stojí trochu mimo hlavní dění v mužstvu, nerozhoduje, kam se půjde po tréninku, co se bude dělat večer," popisuje televizní komentátor Robert Záruba. "Je tichý, uzavřený, ale výrazně se uplatní ve hře. Tím nejvíc pomůže týmu."

Kromě hokeje nemá čas na nic pořádného. A tak volný čas tráví u televize (ve Washingtonu měl v domě v každém pokoji televizor) nebo u počítačových her, pročítá drby v časopisech.

Nemá prázdný život? Má vůbec pro co žít?

"Je to dobrej a ctižádostivej kluk," popisuje reprezentační trenér Ivan Hlinka. "Odmalička byl lepší než kluci o dva roky starší. A chce být takový pořád. Někdy mu to třeba nejde, a hrozně ho to hryže. Kdyby měl ještě jiné starosti, pomohlo by mu to."

To potvrzuje i Záruba. "V posledních letech dospěl, chová se rozumněji. Je ale možné, že kdyby založil rodinu, měl dítě, otevřel by se mu nový svět."

Má být vůdce? Nebo ne?

Při mistrovství světa se hodně mluvilo o tom, jestli má být Jágr šéfem mužstva. A jestli má být kapitánem.

Mimořádnost lídra spočívá v tom, že v kritické situaci vezme odpovědnost na sebe. "To postavení nelze získat jinak, než v nejtěžší chvíli," popisuje fotbalový trenér Josef Csaplár.  "Znám spoustu vynikajících hráčů, kteří jsou nejlepší na tréninku, v nedůležitém zápase. Ale vůdce se projeví právě v krizi."

Tedy dát gól v prodloužení. Proměnit rozhodující penaltu. Odvážným soubojem zlomit nepříznivý vývoj utkání. Porvat se. "Takový sportovec se projeví na prvním místě jako chlap," dodává Csaplár. "Sportovní umění je v tu chvíli až na druhém místě."

Jaromír Jágr přijel na mistrovství světa do Prahy a téměř manifestačně ohlásil: Chci být řadovým hráčem. Budu hrát, jak nejlépe umím, ale nechci, aby se všechno točilo kolem mě. A dodržel to.

"Nezmeškal jediný odjezd autobusu," říká tiskový mluvčí mužstva Pavel Bárta. "Chodil včas na snídaně, trénoval jako všichni ostatní, nikdy se nevyhnul fanouškům, kteří chtěli jeho podpis. Bydlel sice sám na pokoji, ale nijak si to nevynucoval."

Ale je to vůbec možné, aby Jágr byl řadovým hráčem? Může takový hráč nebýt vůdcem? Tady už se názory rozcházejí.

"Má respekt ostatních, ale trochu se vymyká obvyklé hierarchii," říká Záruba. "Když se ho v reprezentaci nebo v Pittsburghu pokusili dostat do struktury, kdy nejlepší hráč je kapitánem, nefungovalo to." Jágr se cítil příliš svázaný odpovědností, stresoval se, ta role mu neseděla.

Naopak jiní tvrdí, že tahle debata nemá smysl. Že Jágr vůdcem prostě je. Ať se brání sebevíc. "Všichni to od něj čekají," tvrdí bývalý reprezentační trenér Stanislav Neveselý. "Jágr je vůdcem a mužstvo bude vždycky spoléhat na něj."

"Jágr vždycky bude vůdčí osobnost, tak to prostě je," říká Hlinka. "A toho se nezbaví."

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze