Možnost trvale vést tým s rozpočtem blížícím se stu milionů dolarů však českého trenéra nijak nestresuje. Před zápasem s Dynamem, který Petrohrad vyhrál v prodloužení, dokonce pustil svoje svěřence na večeři do Českého domu v Moskvě. "Ta naše kuchyně sice není nejzdravější," usmívá se Sýkora, "ale jednou za čas si hráči mohou dovolit něco chutného."
Jako dočasný hlavní kouč máte bilanci tří výher a tří porážek. Jste s těmito výsledky spokojen?
Osobně moc ne. Na druhou stranu musíte přihlížet k síle soupeřů. Hráli jsme venku s Magnitogorskem, Ufou a Dynamem, to všechno jsou top týmy ruského hokeje. Program je teď navíc strašně nabitý, takže nemáte moc času na trénink. Ten prostor pro změny prostě chybí.
Před reprezentační přestávkou zbývají Petrohradu ještě tři utkání. Cítíte, že se hraje také o vaše angažmá?
Kdybych nad tím přemýšlel, odvádělo by mě to od práce. Uvědomuju si to, to ano, ale nezatěžuju se s tím. Navíc ty věci ani neovlivním.
Když jste nastupoval jako hlavní kouč, existovala nějaká domluva s vedením, že v případě úspěchů můžete zůstat ve funkci i nadále?
Ono to bylo trošku jinak. Už za působení trenéra Zanatty za mnou přišlo vedení s tím, jestli bych to nevzal na sebe. Odmítl jsem to. To prostě nešlo, s Ivanem kamarádíme už dlouhou dobu, do Petrohradu mě vzal jako asistenta. Ale po jeho odvolání jsem byl pověřen úlohou hlavního kouče jakousi setrvačností já. Zatím dočasně.
Teď už byste tu funkci bral?
Ano, měl jsem čas všechno důkladně zhodnotit. Ta práce mě baví, a Ivanovi už stejně nepomůžu. V nedávném rozhovoru vedení naznačilo, že kdyby došlo k pozitivnímu posunu v předvedené hře a ve výsledcích, mám šanci ve funkci hlavního kouče setrvat. Tak uvidíme.
Jak se vlastně zrodilo vaše přátelství se Zanattou?
Poslední dva roky hráčské kariéry jsem strávil v italské Cortině d’Ampezzo, kde hrál také Ivan. Byli jsme v jedné lajně, on hrál křídlo, já centra. Nedávno jsme to počítali, už je tomu skoro pětadvacet let.
Ještě na jaře trénoval Václav Sýkora Pardubice a dovedl je k českému titulu
Médii proběhla informace, že Petrohrad jedná se světoznámým Waynem Gretzkym. Tomu byste asi těžko konkuroval, že?
Konkurovat mu opravdu nemůžu. Četl jsem to taky, ale jestli je to pravda, vůbec nevím.
V září jste v jednom z rozhovorů přiznal, že trenéři jenom zpovzdálí sledovali, jestli slavný útočník Ilja Kovalčuk přestoupí z NHL do Petrohradu. Není to divné? Kdo jiný by měl mluvit do toho, jaké potřebuje hráče?
Každý klub řeší selekci svou cestou. Petrohrad hodně sleduje otázku dlouhodobějšího vývoje týmu, až do doby, kdy tu ten trenér už ani nemusí být. Proto tu má prvořadé slovo manažer. V případě Kovalčuka to také byla prestižní otázka. Tak velká osobnost by mohla hodně přidat na lesku klubovému jménu. Samozřejmě, pro trenéra to pak není snadná situace. Musí pracovat s tím, co má k dispozici.
Vladimír Vůjtek starší, který hodně dlouho trénoval v Rusku, před několika dny prohlásil, že výběr hráčů Petrohradu na něj působí poněkud zmateným dojmem. Mohl byste mu ho vysvětlit?
Co jsem četl, tak Vláďa Vůjtek se od toho docela distancoval. Prohlásil, že takové věci ani neřekl. Takže je nechci komentovat. Navíc jsem přišel do Petrohradu, když už bylo mužstvo vytvořeno a já jsem se toho v podstatě ani nezúčastnil.
Faktem ale je, že tým má dva špičkové gólmany: Nabokova a Štěpánka. Musejí se střídat skoro zápas co zápas, což není ideální. Souhlasíte s tím?
Upřímně řečeno, pro trenéra je jednodušší, když je v mužstvu jasné daná jednička a dvojka. Na druhou stranu potřebujete kvalitního náhradníka pro případ zranění nebo výpadku formy. My jsme domluveni, že jedničkou týmu je Jevgenij Nabokov. Ale ten přechod z NHL do evropského hokeje pro něho není snadný, takže Kuba Štěpánek je teď také ve slušném zápřahu.
Brankář Jevgenij Nabokov je podle Sýkory jasnou jedničkou Petrohradu.
Podle vyjádření obou brankářů je cítit, že v jejích osobních vztazích také něco skřípe. Nebojíte se, že to ovlivní atmosféru v kabině?
Oba dva samozřejmě chtějí chytat, oba dva už mají něco za sebou. Já však ten pocit rivality, o kterém mluvíte, nemám.
Podle zákulisních informací se Nabokov dokonce odmítá svlékat na zápas jako druhý brankář. Co je na tom pravdy?
Nevím, kde se to bere. V Ufě se Jevgenij trochu zranil, proto příští dva zápasy s Čelabjinskem a Magnitogorskem odchytal Štěpánek. Náhradníka mu dělal Sokolov, jindy třetí gólman.
Až se Nabokov vrátí do formy a bude chytat trvale, může to zabrzdit Štěpánkovu kariéru...
To se stát opravdu může. V takovém případě by musel hledat řešení třeba přestupem do jiného klubu. Zatím to ale nehrozí.
Když už jsme u brankářů, nelze se nezeptat na Dominika Haška, kterého jste v minulé sezoně vedl v Pardubicích. Říkal jste, že bude v Rusku velkou hvězdou. Jste překvapen, že mu to ve Spartaku až tolik nejde?
Výkony gólmanů je vždycky potřeba dávat do souvislosti s hrou týmu. Spartaku se teď nedaří, a tak se logicky nedaří ani Haškovi. Pro něho je to nová zkušenost, musí si zvykat. Jsem však přesvědčený o tom, že se ještě vzchopí. Dominik na sobě dokáže úžasně pracovat.
