Sedm set tisíc obyvatel Jaroslavle už ten pocit zná. Vůjtek vyhrál ligu loni a starobylé město chrámů ho od té doby miluje. "Ale také nechce nic jiného, než abych titul zopakoval," prohlašuje trenér. Lidé tu šílí. Ulice zaplavily klubové šály a úterní zápas se z Čerepovce přenášel na dvě obří plátna.
Na kruhovém náměstí, kde stojí socha zakladatele města Jaroslava Moudrého a auta tu jezdí podle záhadných pravidel, je první. Nedaleko centra, na stadionu fotbalového klubu Šimnik, druhé. "Pokud finále srovnáme na 2:2, bude taková šou i u nás. Fanoušci jsou skvělí," říká Vůjtek mladší.
Pro průmyslový Čerepovec - nepříliš vábné město s továrnou a mnoha panelovými domy kolem - je to historický úspěch. A pro rodinu Vůjtků také.
Komu fandí paní domu
Otec a syn Vůjtkovi se nehádají a málem ani nehecují. Když se hrálo v Jaroslavli, přišel syn k rodičům na večeři. Snad jen paní Vůjtková je na pochybách. Komu fandit? "Přeje tátovi, to je jasné," říká syn Vladimír. A paní Magdalena? "Neřeknu. Ale přece jen: Manžel už jedno zlato má..." Oba Vůjtkové si v Rusku udělali velké jméno. Zda zůstanou, však není jisté ani u jednoho.
"Zeptejte se za dva tři měsíce," prohodí Vladimír mladší. To jeho otce čeká schůzka s přísným prezidentem klubu v nejbližších dnech. Dá se však předpokládat, že v Jaroslavli nezůstane. Možná si najde klidnější místo.
Jeho šéf - boss ve světě financí - je prý nejtvrdší v Rusku. "Když přijde do kabiny, ani se nehýbáme," říká Jan Peterek, vedle Radima Tesaříka další Čech v klubu. Temperamentní šéf během sezony „zpucoval“ tým i za vítězství 6:1. "A když jsme další zápas vyhráli 7:1, bylo bouřka ještě větší..." vzpomene si Vůjtek.
