Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tajemství Hlinkova papírku: Růča, Dopi...

Hlinkovy poznámky | foto: archiv Liběny Hlinkové

21 2008
Kdo prožil hokejové kouzlo února 1998, chytne tu pomačkanou narůžovělou kartičku opatrně, s posvátnou úctou. Právě na ni si kouč Ivan Hlinka před prvním zápasem na olympiádě v Naganu hezkým rukopisem rozepsal sestavu českého týmu. Právě na ní pak před čtvrtfinále proti USA zaškrtal Čalounovu přezdívku, jehož nahradil Hejduk.

A právě na ni propisovačkou ve stresu načmáral pět jmen hráčů, které s kolegou Lenerem poslali na rozhodující nájezdy v semifinále s Kanadou: "1. Albi, 2. Růča, 3. Patýz, 4. Jagr, 5. Růža."

Zpřehýbaný papírek, jakýsi trenérský zápasový formulář, si původně připravil jen na úvodní partii s Finskem. Jenže nakonec s ním odkoučoval celý turnaj. Nosil ho v kapse u saka, občas ho na střídačce nervózně svíral v dlani.

Odráží se na něm Hlinkova hokejová filozofie. Nedělal ze hry vědu, neměl rád úřadování. "Soupeři na nás v Naganu vymýšleli různé taktické varianty, kdežto Ivan si vystačil s jedním papírkem," řekl kdysi útočník Martin Ručinský.

"Ivan ho žmoulal furt dokola, jenom se do něj dopisovalo a škrtalo," pravil Slavomír Lener. Hlinka se ani při Turnaji století příliš nezabýval protivníkem.

Na zadní stránce je předtištěná kolonka "SOUPEŘ", on si do toho prostoru rozepsal české přesilovkové pětky. "Trenéři si na každý zápas berou jiný papírek, kde si píšete jednou sestavu Ruska, jindy Kanady," líčil Lener. "Ivan na to kašlal, aby si tam psal Rusy."


Prohlédněte si fotogalerii
IVAN HLINKA A NAGANO

Hlinka věřil své inteligenci a instinktům, strategické plánování nechával ostatním. Mužstvo v Naganu potřebovalo aspoň základní teoretickou přípravu, tu obstaral Lener.

Skvěle se doplňovali. Podobný lístek u sebe nosili Lener i asistent Martinec. "Slouží jako hůl, o níž se opřete třeba v situacích, kdy se hodně vylučuje," vysvětlil Lener.

Sestava se na olympiádě až na výměnu Hejduka za Čalouna skoro vůbec nezměnila, ačkoli už se v tu dobu i v Evropě běžně míchalo se složením útoků v průběhu zápasu.

Libor Procházka se z pozice sedícího sedmého beka za celý turnaj nehnul. Jako by se naganský tým vrátil do 70. let, kdy reprezentační formace zůstávaly i celé roky stejné. Všimněte si ještě, jak Hlinka hokejisty na cedulce označoval. Někde si vystačil s přezdívkou: RŮŽA, PATÝZ, ČALI.

jména pro trestná stříleníDo úplných familiérností se však nepouštěl. Nevyužil Šlégrovy přezdívky "Guma", Reichla zapsal jako "Albiho" až před penaltami proti Kanadě. Jágra psal bez čárky nad "a".

Jinde si ke zkrácenému příjmení připojil i křestní jméno, například u Šmehlíka či Hamrlíka. "Pár kluků dlouho neviděl, občas se hodí oslovit hráče jménem a z poznámek si ho rád připomněl," řekl Lener.

Před deseti lety a dvěma týdny to býval tvrdý papír s ostrými rohy. V Naganu zvláčněl, Hlinka ho opotil, zpřehýbal. Jeho paní Liběna ho uchovává doma v Litvínově. Jednou by ho měli vystavit v nějakém muzeu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze