„Jsem takový sváteční střelec. Proto jsem rád, že můj gól přispěl k výhře,“ usmíval se Žižka po utkání.
Přesněji jste to trefit nemohl, že?
Asi jo. Oni k nám v přesilovkách rychle přistupovali, takže jsme se k velké kombinaci nedostali. Tak jsme si řekli, že pokud vyhrajeme buly, zkusím to já nebo Mates (Martin Matějíček) poslat na branku, abychom je rozhodili. Že to prošlo až do branky, v tom bylo kus štěstí.
Není to návod k tomu, abyste stříleli ještě častěji? Občas mi přijde, že místo střely zbytečně hledáte výhodnější pozici nahrávkou.
Ono to tak vypadá, ale dneska hráči výborně vyklekávají střely. Hraje se úplně jinak než před deseti lety. Jsou to gólmani v poli, mají blokaře na bruslích. Když prvního obstřelíte, druhý vzadu to chytí. Není to tak jednoduché, jak to vypadá z tribuny. (úsměv) Kolikrát se mi stane, že i třikrát za sebou trefím hráče před sebou. Ale samozřejmě se musíme snažit víc střílet. Před brankou ale někdo musí stát, bez toho gólman střelu nepustí.
Jak důležitá je výhra pro vaše sebevědomí?
Nechtěli jsme dvakrát po sobě prohrát, i když to vyšlo na Liberec, který moc často neztrácí body. Šlo poznat, že hrají na jiné úrovni, ale my jsme neměli co ztratit. Jsou to body navíc.
Po sérii zápasů s mužstvy, která jsou v tabulce kolem vás, nyní hrajete s protivníky ze špičky tabulky. Která utkání jsou náročnější?
Možná, že by nám zápasy s těžšími soupeři ze špičky mohly sedět víc, protože hrají jiný hokej, než když sem dojedou Vary či Vítkovice. S nimi je to na krev, do plných obran. Tito soupeři hru víc otevírají, takže pak můžou chybovat a my můžeme ujet.
