Co se stalo s ruským týmem, který byl jedním z kandidátů na medaili a dokázal v přípravě nastřílet českému týmu osm branek, že nepostoupil ze skupiny?
Měli jsme velice těžkou skupinu, většina silných týmů se sešla v Ostravě a někdo prostě vypadnout musel. A těmi smutnými jsme se nakonec stali my. Navíc mnoho hráčů ztratilo v nejdůležitějším období formu. Celou sezónu jsme byli v jednom kole, ruská Superliga, Euro Hockey Tour, pak ještě přípravné zápasy. Nyní nám prostě došla šťáva a my na to doplatili.
Kde došlo k rozhodujícímu zlomu?
Nejdůležitější bylo pravděpodobně utkání se Švédskem, kdy jsme v samém závěru inkasovali dvakrát během pěti minut. Od té doby jsme se nemohli najít a naše sebevědomí upadalo. Na čtyři postupová místa bylo pět týmů, někdo to odnést musel.
Jaká byla atmosféra na střídačce týmu, který kromě hokejových trpaslíků z Dánska a Japonska nezvítězil v jediném zápase?
Nebylo to dobré. Byli jsme nervózní a nenašel se nikdo, kdo by nás zvedl. Každý zápas byl nesmírně důležitý, v každém šlo o bytí či nebytí.
To vás nepodrželi ani trenéři? Viktor Tichonov přece musí mít zkušeností na rozdávání.
Nebylo to nejlepší. Namísto aby nám vlili sebedůvěru do žil, tak nás po inkasované brance spíše seřvali. Je ale věc trenérů, jak k hráčům přistupují, to já ovlivnit nemohu.
Byly ještě nějaké faktory, které vyřazení ruského týmu ovlivnily?
Nemyslím si, že bylo zrovna nejšťastnější nasazování rozhodčích. Zatímco ruský sudí pískal jen v Praze, naše utkání se Slovenskem pískal Švéd. Navíc se rozhodčím několik zápasů hrubě nepovedlo a to nám také nepřidalo.
Jaká bude vaše nejbližší hokejová budoucnost? Chcete dohrát v Rusku, nebo ještě hledáte nějaké angažmá v Evropě?
Jsem již starší člověk, málem v hokejové penzi (Alexandr Prokopjev se narodil v roce 1971) a tak si už nic nehledám, dohraji v Rusku, dokud mne budou chtít a pak prostě půjdu do důchodu (smích).
