Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hertl je na cestě vzhůru. Moje hlava ale může být ještě lepší, říká

Tomáš Hertl ze San Jose přijímá gratulaci spoluhráčů ke svému gólu. | foto: AP

23 2016
Florida (Od našeho zpravodaje) - Tomáš Plekanec, parťák z reprezentace, mu radil, ať si ve chvílích sžírající krize pouští góly, které dal dřív. Aby tím do sebe zase napumpoval optimismus, že hokej hrát umí. Tomáš Hertl to zkoušel, opakovaně se díval i na speciální trofej, která připomínala jeho nezapomenutelný čtyřgólový večer proti Rangers, jeho snový start do NHL. Jenže když večer usínal, stejně zase myslel na své trápení.

Uvažoval o psychologovi, který by vyléčil jeho hlavu a vrátil ho na cestu, po které se vydal na podzim roku 2013. A kterou následně zastavilo zranění i vleklá krize. Teď je ale dvaadvacetiletý útočník San Jose zpět.

Zase na cestě vzhůru, což potvrdil v nočním zápase proti St.Louis, ve kterém dal dva důležité góly.

Daří se mu i proto, že v létě zásadně změnil stravu. Z jeho talíře zmizel lepek, ze sklenic mléko. „Když vám to nejde, tak uvažujete o každém detailu, co změnit. A já se chtěl připravit co nejlépe. Abych tomu dal všechno nejen v tréninku, zkrátka abych šel změně naproti.“

A evidentně se zadařilo, že?
Já míval problémy se žaludkem, často mě bolel, což nebylo příjemné. Tak jsem v létě šel na testy intolerance, kde zjistili, že bych neměl jíst mléčné výrobky a pšenici. A od té doby žaludek nezlobí, protože se snažím stravovat tak, aby to vyhovovalo mému tělu.

Zhubl jste?
První rok v NHL se mi smáli, že mám na sobě dětský tuk. Ten šel teď dolů, nabral jsem víc svalů, takže váhově jsem na tom podobně. Do kafe si teď dávám kokosové či mandlové mléko a zjistil jsem, že vlastně kokos celou dobu miluji.

Tomáš Hertl (vlevo), oslavuje branku se spoluhráčem Joem Thorntonem.

Tomáš Hertl (vlevo), oslavuje branku se spoluhráčem Joem Thorntonem.

Ta změna jídelníčku je symbolická. Už zase v kariéře míříte vzhůru. Ale co vás dostalo na dno? Zranění, které velmi brzy zastavilo váš rozlet v NHL?
Ne, na to se nechci vymlouvat, protože po něm jsem ještě naskočil do play-off a odehrál ho parádně. I světový šampionát v Minsku mi vyšel dobře, tedy až na poslední zápasy, kdy mi došly síly. V létě jsem normálně trénoval, jenže chyba byla, že jsem si toho na sebe naložil moc. Četl jsem, jak se v Česku píše, že se od Hertla očekává milion bodů, které ale nepřišly. Mé vlastní očekávání bylo velké. Měl jsem si tehdy říct, že si chci zápasy „jen“ užívat jako na začátku, ale v hlavě to bylo jinak. A to byl kámen úrazu.

Jenže lidi vás v Česku mají rádi. Proto možná čekali i v dalších sezonách zázraky.
Vím. Já jim tím startem dal čichnout. Nejdřív dva góly, pak čtyři. Padalo to tam, jak když jdete sbírat maliny do lesa. Prostě něco neuvěřitelného, protože já ve skutečnosti nikdy nebyl úplný střelec. Ani v extralize. Najednou všichni čekali, že to pojede samo. Jenže přišla brzda a čím víc jsem myslel na to, abych dal gól, tím to bylo horší.

„Na hokejové věci jsem ujetý. Mám hokejku Džegra i dresy z nároďáku ze všech svých tří mistrovství podepsané od kluků.“

Existoval recept na odreagování?
Já ho neznal. Doma jsme o hokeji nemluvili a já na něj nekoukal ani v televizi, abych se odreagoval. Jenže pak přišel večer, já se převaloval v posteli a zase o všem přemýšlel. Po zápasech mi šrotovalo hlavou, proč jsem zatočil doleva místo doprava, což hlavu ještě víc zamotávalo. Volal jsem našim a ti říkali: Nemysli na to. Já hrdinně odpovídal, že jsem v pohodě. Jenže pravda byla taková, že jsem v pohodě nebyl. Teď teprve mohu říct, že jsem na tom líp, ale i tak by moje hlava mohla být ještě lepší. Abych mohl jít do zápasu s čistým štítem, i když mi nevyjde ten předchozí. Takhle to dneska umí Mrázič.

Gólman Petr Mrázek?
Jo. Ten má hlavu tak dobrou, že mu to jde. A hlava dělá v každém sportu hodně. Petr je letos neuvěřitelný. Obdivuji ho. Zvlášť je to těžké, když máte konkurenta s vyšším platem. Protože když jsou dva hráči na stejné úrovni, přednost dostane ten, co bere víc. Gólmani se pak třeba střídají, ale Petr dokázal Howarda úplně vystrnadit.

Dvě trefy Hertla

nastartovaly San Jose

Zpátky k vám a vaší mysli. Neuvažoval jste třeba o angažování psychologa?
V létě hodně, ale nakonec prázdniny v Česku utekly tak rychle, že jsem to nestihl. A teď mě to mrzí. Proto věřím, že letos si na to čas najdu. Popravdě, nechce se mi do toho, jenže moc dobře vím, že když zlepším hlavu, tak můžu být o dva levely výš.

Možná stačilo pouštět si váš legendární čtyřgólový zápas proti Rangers. Hned by ve vás bylo sebevědomí.
Však mi Tomáš Plekanec radil, že když to nejde, tak ať se dívám na své góly. Hledal jsem je na YouTube, pouštěl si je. Ovšem nejvíckrát na ně koukal můj táta, ten mi zvýšil sledovanost o 50 procent.

Je to pár dní, co jsem mluvil s Dmitrijem Jaškinem, jenž mi vyprávěl, že s ním nikdo neřeší, proč nehraje. Jak to bylo u vás?
Naopak. Trenér mi řekl, co a jak. Dával mi šanci a já se mu snažil dokázat, že dělá správně. Náš scout mi opakoval, ať vše hodím za hlavu, ať se netrápím. Ať hraju tak, jak jsem zvyklý.

Což se teď daří a vy jste se ze dna zase v NHL odrazil vzhůru.
Od začátku sezony se cítím dobře, i když mě taky potkaly výkyvy. Půl sezony jsem hrál na centru, snad i dobře, ale nikdo z našeho útoku nemohl dát gól. A když hrajete dobře, tak body chcete. Od ledna mě dali zpátky na křídlo do první lajny a já hned v prvním zápase vstřelil dva góly. Najednou vše začalo šlapat, až se divím jak.

Fotogalerie

Tomáš Hertl

Zpět je zase váš typický úsměv, že?
Taky mi hned manažer říkal: To je ten úsměv, který chceme vidět. Joe Thornton se zase nedávno v kabině ptal Pavelského: Prosím tě, viděl jsi někdy někoho šťastnějšího, když dá gól, než jeho? A on říká: Ne! Já prostě každý gól slavím, jako by byl rozhodující. Mám to tak odmala, dokonce se mě jako kluka ptali: Proč se tak blbě směješ?

Protože máte radost.
Přesně! Někdy to tedy byl taky zastírací manévr. Když jsem ještě neměl dobrou angličtinu, tak jsem se na novináře jen smál. I fanoušci mě za to mají rádi, že když se mám vyfotit, tak se směju. Ale to je moje povaha a už se v tom nezměním. A navíc i to focení s lidmi mě nabíjí. Když vidím při podepisování nadšení malých dětí, pomáhá mi to.

Sám jste jako kluk podpisy sbíral?
Co jako kluk, já je sbírám dodnes. Mám plán, že budu mít jednou v baráku pokoj, takovou síň slávy, kde budou na zdech dresy. Sehnal jsem si třeba starý pittsburský dres, který mi Džegr podepsal na minulém mistrovství v Praze. Mám Crosbyho, Malkina, Ovečkina i Kanea. Z ikon jsem získal Larryho Robinsona, který pracuje u nás. Chtěl bych ještě Joea Sakica či Marka Messiera. Chci mít památku, že jsem byl v jejich okolí.

Chodíte o podpisy žadonit sám?
Ne. Nerad otravuji, navíc mi přijde blbé jít za Ovečkinem, ať se mi podepíše, a pak ho v zápase osekávat. Tak posílám kustoda. Ale jinak jsem na hokejové věci ujetý. Mám hokejku Pavla Dacjuka, Džegra z mistrovství, dresy z nároďáku ze všech svých tří šampionátů podepsané od kluků. Na ty jsem nejpyšnější, protože to bylo nejvíc, kde jsem byl.

Jaká relikvie vám připomíná ten čtyřgólový mač?
Velká trofej, která váží snad osm kilo. Na ní jsou čtyři puky, pod nimi i čas gólů. A pak ještě něco. Jednou za mnou přišel trenér a nesl brankářskou hokejku. Koukám, že je na ní podepsaný Martin Biron (brankář, kterému dal Hertl slavný gól mezi nohama). Bylo to od něj velké gesto.

Nejspíš brzy přidáte i dres ze Světového poháru.
To by bylo něco úžasného. Kvůli zranění jsem přišel o olympiádu a moc bych si přál hrát na Světovém poháru, protože to bude neskutečný zážitek. Uvidíme, jak to mají trenéři připravené. Je to jen v jejich hlavách a já se musím ukázat na ledě.

Můj tip je, že budete hned v první březnové nominaci.
Já bych bral, i kdybych byl až v té druhé.

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze