„Je to pro mě splněný klukovský sen a věřím, že mám větší šanci než v kterémkoli jiném klubu,“ říká Hyka nadšeně.
Kvůli tomu, že jde o nováčka NHL?
Přesně tak. Navíc Las Vegas je příjemná destinace. Je sice v poušti, ale je tam teplo a celý rok sluníčko. Nikdy jsem tam nebyl a těším se. A i když nejsem hazardní hráč a kasinům se spíš vyhýbám, tak si to možná půjdu vyzkoušet.
Překvapil vás zájem?
Věděl jsem o něm, ale že by to směřovalo ke smlouvě, to jsem netušil. O to větší překvapení pro mě bylo, když mi agent zavolal na dovolenou, že mě chtějí podepsat.
Kdo je Tomáš HykaVizitka Ofenzivní talent před pěti lety draftovalo Los Angeles, pak zkoušel štěstí ve Philadelphii, za niž si zahrál i ve dvou přípravných duelech. V uplynulé sezoně byl nejproduktivnějším hráčem Mladé Boleslavi (17 + 21), vešel se i do nominace na MS v Paříži, kde odehrál čtyři zápasy. Zlepšuje se každým rokem. |
Pomohl k tomu i Vojtěch Kučera, bratr bývalého obránce Františka, který dělá pro Las Vegas hlavního evropského skauta?
Já to dlouho ani nevěděl! Ale určitě mi pomohlo, že mě sledoval celou sezonu, viděl mě ve více zápasech a zná můj styl. Předpokládám, že mě asi doporučil. Spolu jsme ale nekomunikovali.
Před čtyřmi lety jste hrál na šampionátu dvacítek v jedné formaci s Tomášem Hertlem a Dmitrijem Jaškinem. Proč se oni dva dostali do NHL dřív?
Oba jsou úplně jiní hráči než já. Jsou vysocí a siloví. Já byl tehdy navíc dost hubený a bez svalů. Jenže NHL se mění, já se vyhrál, přibral jsem osm devět kilo a hlavně se obalil svaly, aby se mi vyhýbala zranění.
Jste technický, pohyblivý hokejista s výborným bruslením, takže ideál pro dnešní NHL?
Svou roli to hraje. NHL už není jenom o hráčích, kteří mají 190 centimetrů a 100 kilo. Je rychlostnější, proto je mojí velkou výhodou, že jsem pohyblivý. To mi pomůže. I tak ale budu muset zesílit, protože NHL je přece jenom silovější a náročnější než extraliga.
V minulosti jste byl dvě sezony v kanadské juniorce. Doufal jste, že se ještě dočkáte NHL?
Říkal jsem si, že pro to udělám všechno, byť jsem se po té juniorce neprosadil ani ve Švédsku a musel se vrátit do Boleslavi. Za ty tři roky jsem se vypracoval a jsem o krok blíž svému snu.
Pomohlo vám, že jste byl letos i na mistrovství světa?
Asi jo, i když jsem tam toho moc neodehrál. Ale během sezony jsem objel všechny reprezentační akce.
Mrzí vás, že jste v Paříži nedostal tolik prostoru?
Já popravdě nečekal, že bych se tam mohl dostat. Byl jsem rád aspoň za ty čtyři zápasy, byť jsem chodil na led jako třináctý útočník. Pro mě byla obrovská zkušenost, že jsem viděl světové hráče na vlastní oči. Mohl jsem si dokázat, že můžu hrát na nejvyšší úrovni. Ale ještě potřebuju hodně pracovat, abych byl na top levelu. Jen je škoda, že jsme neudělali medaili, protože jsme měli skvělou partu.
Není zvláštní jít do Vegas a nevědět, jaký tam bude tým a jakou budete mít tím pádem šanci?
Je pravda, že vůbec nevím, jaké budu mít spoluhráče, ale i tak si myslím, že mám větší šanci než jinde. Nikdo totiž nemá jisté místo. Pár takových samozřejmě bude, ale když se neprosadím do týmu hned a nebudou výsledky, tak se budou zkoušet různé varianty. Pro mě je to obrovská výzva a hrozně se na ni těším.
Na jednu stranu výzva, na druhou máte dvoucestnou smlouvu na rok, takže budete pod tlakem, abyste se ukázal.
Pod tlakem jste všude. Jdu si tam hlavně dokázat, že NHL můžu hrát. Strašně se na to těším. Jasně, se smlouvou na rok to máte těžší, zvlášť když nedostanete moc šancí, na druhou stranu si můžu uhrát smlouvu na další roky, takže to beru takhle.
Co na váš odchod vlastně říkali v Boleslavi?
Měli ze mě radost, protože jsem odchovanec a po Davidu Rittichovi další hráč, který odešel do NHL. Na druhou stranu byli i smutní, i když čekali, že odejdu, protože jsem měl dobrou sezonu. Za NHL vděčím i klubu, protože jsem v něm dostával hodně prostoru.
