„Liga ve Finsku je dobrá, kvalitní. Ale když se člověk dostane domů po tréninku nebo zápasu, je to těžší. Je tam zima, město je taky docela malé, nebylo co dělat,“ vysvětloval 27letý obránce, proč se rozhodl odejít z Finska zpět do české extraligy.
A po hokejové stránce jste byl spokojený?
Nehráli jsme někde nahoře v tabulce, navíc se ve finské lize nesestupuje. Takže nějaký tlak na tým nebyl, bylo jim to šumafuk. To mě docela štvalo. Ale já proti klubu nemůžu říct ani půl slova. Je to zase nová zkušenost a jsem rád, že jsem tam mohl být. Poznal jsem nové lidi, nové kamarády a nový styl hokeje. Na druhou stranu jsem rád, že jsem se sem mohl vrátit. Přišlo mi to někdy těžší a nebylo tam moc co dělat, vyžití bylo horší. A Pepa Hrabal to viděl stejně, ten šel taky pryč (Hrabal nyní hraje za Oceláře Třinec.).
Proč jste si vybral znovu Vítkovice?
My jsme to už řešili delší dobu a říkal jsem, že když se budu vracet, tak asi na delší dobu. Přece jen je mi sedmadvacet let a tady jsem jako doma, mám rád tuhle kabinu a kluky.
Takže Finsko jste definitivně zavrhnul?
To zase neříkám. Jak se říká: nikdy neříkej nikdy. Hraje se tam sice trochu jiný hokej, ale v tom bych problém neviděl. Spíš celkově si pak člověk uvědomí, když je sám a nemá prakticky co dělat, jestli to má zapotřebí. My jsme se takto rozhodli, jsem za to rád a myslím, že je to dobré rozhodnutí se vrátit. Rodině, přítelkyni a všem jsem blíže.
Neodrazovaly vás ani nepříliš přesvědčivé výkony Vítkovic?
Doufám, že se to tu otočí. Co se vyměnili trenéři, tak kluci hrají dobře. Je to jen otázka času, kdy se zvedneme a půjdeme v tabulce výše. Ve Finsku jsem se na naši ligu díval pravidelně. Navíc jsem byl v kontaktu s klukama, takže jsem věděl, že si chválí kvalitu nových trenérů. Zvedlo se to, výsledky jsou lepší a tým jde celkově nahoru. Mužstvo má kvalitu. Kdybych si to nemyslel, tak sem ani nejdu.
Jak jste strávil Vánoce? Kvůli přesunu asi byly hodně hektické, že?
Určitě byly hodně hektické, cestování bylo hodně. Nebylo to ale nic, co bych nečekal. Řešilo se to už delší dobu, s klubem jsem byl v kontaktu. Nabídek jsem měl sice více, ale dá se říci, že jsem tu skoro doma. Rodinu mám odtud kousek, přítelkyně je odtud. Kluky znám a vím, že se tu hokej teď dělá dobře. Vlastně jsem to tu podepsal už 23. prosince, protože se to muselo udělat rychle. Mezi 23. prosincem a 5. lednem je na finském svazu dovolená, takže se musela podepsat transferkarta. Byl jsem rozhodnutý, že půjdu sem, a myslím, že je to dobrá volba. Akorát Vánoce nebyly nic moc. Pořád jsem přejížděl.
Jak moc to bylo komplikované?
Ještě 26. prosince jsem si do Finska letěl pro věci, hlavně hokejovou výstroj. Většinu věcí jsem tu měl už dříve, přítelkyně tu byla taky. Bylo to docela hektické, málem jsem dokonce nestihl nedělní let do Prahy. V sobotu, večer předtím, jsme se loučili s Michalem Řepíkem a bylo to jen tak tak.
Teď už budete pomáhat Vítkovicím. Ty v předchozích sezonách na přelomu starého a nového roku sbíraly body po návratu ze Spengler Cupu. Teď byste podobnou bodovou sérii potřebovali taky.
Během té doby, co jsem byl pryč, jsem extraligu sledoval dost. Přijde mi, že v tabulce jsou odskočené jen čtyři týmy a zbytek je vyrovnaný. Když vyhraješ tři zápasy, jsi někde jinde, to samé, když prohraješ tři zápasy v řadě. Musíme se soustředit na sebe. Proti Liberci jsme uhráli tři body, což je super. Je na tom stejně jako my, na rozdíl od něj jsme si výhrou udělali alespoň pěkný Nový rok. Ale hned náš další soupeř - Olomouc - hraje taky moc dobře. Málokdo čekal, že bude mít tolik bodů.
Viděl jste ten zápas, kdy Olomouc nadělila Vítkovicím devět gólů?
Ten zrovna ne, ale viděl jsem pak to další utkání v Olomouci. Není náhoda, kde jsou, protože jsou doma silní. Mají dobrý kádr a hodně týmů je podceňuje. To nebude náš případ, potřebujeme doma vyhrát.
Proti Liberci jste hrál s číslem 22. Co vaše tradiční číslo 88?
Není to tak, že bych chtěl hrát jako Karol (Sloboda, se kterým hrál Kudělka ve Vítkovicích minule, nosil číslo 22). Celer (kustod Petr Celerin) mi říkal, že má připravený jen tento dres, neměl jsem tam ani svoje jméno. Vzal jsem, co bylo. Příště už snad budu mít svou 88 připravenou. Slyšel jsem taky, že s číslem 22 jsem jako David Moravec, ale na tohle bych si určitě netroufal.
