Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Tomáš Vokoun, maniak rituálů mlátil Iginlu

1 2003
Býval naštvaným tlouštíkem, notorickou dvojkou a otrokem vlastních pověr. Všechno zlé je pryč. Hokejový gólman Tomáš Vokoun se obtížně probíjel do NHL, chvílemi přibíral na váze a chtěl to vzdát. Nicméně po sedmi letech se dočkal. V americkém městě Nashville, proslulém centru country music, pomohl mizernému týmu Predators při proměně v kandidáta play-off. Vokoun je kometou, jež v posledních osmi zápasech jen jednou prohrála a pustila pouze devět branek. Ve statistikách letí vzhůru s průměrem 2,18 gólu na utkání a úspěšností 91,9 procenta.

Od té chvíle, co Nashville vyměnil vašeho konkurenta Mikea Dunhama do New York Rangers, jste chytal v každém zápase, že?
Kromě jednoho. To jsem měl angínu.

Ale stejně, takovou nálož v NHL nenesou ani legendy Brodeur nebo Roy. Nejste unavený?
To víte, že to člověk pocítí. Ale je to záběr spíš na psychiku. Zápasy jsou vypjaté, a hned jak skončí jeden, musíte se soustředit na další.

A ta kondice?
Jistě, musím šetřit energií. Ale aspoň nedělám v bráně tolik zbytečných pohybů. Tolik jsem chtěl chytat dobře, až mi to ubližovalo.

Kritici vám dlouho vyčítali nevyrovnanost. Teď však už třetí měsíc chytáte konstantně skvěle. Jak to?
Každý, kdo byl někdy brankářskou dvojkou, ví, jak je to těžké. Dostanete jeden pitomý gól a pak dva dny sedíte. Chytáte s nožem na krku. Ale když byl Dunham delší dobu zraněný, šlo mi to. Když se nepovedl jeden zápas, hned následoval další. Jenže já jsem obvykle měl čas o jedné chybě přemýšlet čtrnáct dní.

NEMOHL CHODIT, ALE CHYTAL

Kvůli úspěchu jste musel dost trpět. Před pár lety jste zaskakoval za marodícího

Tomáš Vokoun

Profese: hokejový brankář klubu Nashville Predators v NHL
Narozen: 2. července 1976 v Karlových Varech
Kariéra: V sedmnácti chytal za Kladno první extraligový zápas, v devatenácti odešel do zámoří. V následujících třech letech nastoupil k jedinému zápasu v NHL, v němž za dvacet minut dostal od Philadelphie čtyři branky.
Jinak působil na farmě. V létě 1998 si jej v rozšiřovacím draftu vybral Nashville, kde byl Vokoun čtyři a půl roku dvojkou za americkým reprezentantem Dunhamem. Od prosince je v Nashvillu jedničkou. Od té doby chyběl v jediném utkání kvůli nachlazení, 19 jich vyhrál, jen 10 prohrál, 5 skončilo remízou.
Psychika: Vyčítali mu nevyrovnanost výkonů. Svého času hledal pomoc u psychologa. Dostal se do zajetí desítek prazvláštních rituálů. Teprve nedávno se jich zbavil a nesmírně se mu ulevilo. Soukromí: S manželkou Dagmar mají dceru Adélku, které je dva a půl roku.

Dunhama, ačkoli jste sám skoro nemohl chodit. Psaly o tom nashvillské noviny.
Měl jsem naprasklou nártovou kost. Při běžné chůzi jsem nosil takovou bandážní botu, aby si noha odpočinula. Ale nejvíc to bolelo, když jsem tu ránu pukem dostal. Pak už to bylo lepší.

Dlouho jste se s Dunhamem tlačili na jediné místo. Klub vám léta sliboval, že jednoho z vás vymění. Proč to trvalo tak dlouho?
Oni s námi byli spokojení. Víc asi počítali s Mikem, ale pak se jim naskytla možnost zbavit se jeho vysokého kontraktu a poslali ho do New York Rangers.

Vy sice vyděláváte míň, ovšem v klubu o vás stejně měli dobré mínění, když se spolehli na vás, ne?
Asi mi museli věřit. Já jsem byl sice dvojka, ale pokaždé jsem odchytal okolo třiceti zápasů v sezoně. Aje mi jen šestadvacet, teprve se dostávám do nejlepšího brankářského věku.

Než jste byl povýšen, Nashville se krčil u dna NHL. Z prvních dvaceti zápasů vyhrál jen dva. S vámi sprintuje za postupem do play-off . Byla to pro vás výzva, představoval jste si ale, že to půjde takhle skvěle?
Tak ona to není jenom moje zásluha. Já osobně jsem se naučil myslet jenom na jeden zápas dopředu. Nebabrat se v minulosti.

Z posledních osmi zápasů jste vychytal sedm vítězství. Hýčkají si vás v klubu?
Já jsem tady od vstupu Predators do NHL, všichni mě tu znají a nic se nezměnilo. Bylo by to nepřirozené.

Vážně se k vám nechovají pozorněji? Třeba Dominiku Haškovi na olympiádě v Naganu nosili výstroj, vycházeli mu vstříc v tréninku...
Trošku cítím, že se moje úloha změnila. Ale myslím, že mě kluci víc oceňovali, když jsem byl náhradníkem. Makal jsem i po tréninku, poznali mě v těžší době. Každý dovede hrát dobře, když jde všechno hladce a daří se.

STÁVAL U NĚJ POLICAJT

Náhradní brankáři to v NHL mají občas složité. V některých halách pro ně není na lavičce místo, a tak při zápase často sedí na obyčejné židli třeba u tunelu do šatny...
To je pravda. Asi nejhorší to bylo v San José, kde jsem dřepěl naproti střídačce, rovnou mezi diváky.

To muselo být nepříjemné. Navlečený ve výstroji, mezi příznivci soupeře...
Každý se rád cítí součástí týmu. Takhle s ním těžko můžete žít.

Já spíš myslel riziko kontaktu s nepřátelskými příznivci.
Nikdy se nic nepřihodilo. Ani žádné osočování si nepamatuju. Jenom na mě někdy pokřikovali, ať se připravím, když jsme třeba dostali dva góly za sebou. Navíc tam ke mně obvykle postavili policajta, aby mě ochraňoval.

ÚNIK Z OTROCTVÍ RITUÁLŮ

Býval jste maniakem rituálů, že?
Jé, já jich měl...

Kolik? Desítky?
To určitě. Byla to makačka všechny je zvládnout, strašně mě zatěžovaly, zabíraly moc času.

Prý jste vždy před zápasem vstával v danou dobu. A když vás jednou soused sekačkou vzbudil dřív, úplně jste běsnil...
No a taky jsem pokaždé tankoval u stejné pumpy, i když jsem jednou hrozně dlouho čekal, než odjede cisterna. Nebo jsem jezdil do haly stejnou cestou.

Už jste se těch pověr zbavil?
Zbavil a byl jsem strašně překvapený, že se nic nestalo. Moc se mi ulevilo. Byly to kraviny.

Žádný z těch rituálů jste si nenechal?
Jenom ten na ledě, při přerušení hry. Hokejkou si zametu sníh v brankovišti, pak se plácnu do betonů a jde se na to!

Rvačka se superhvězdou Před měsícem jste se popral s kanadským střelcem Jaromem Iginlou z Calgary. Co vás vedlo k tomu, že jste vystartoval na takovou hvězdu?
Pár vteřin před koncem prodloužení jsem vyjel na stranu za pukem a on do mě v plné rychlosti najel. Nevěděl jsem, že za to nemohl, a tak jsem vyskočil a šel po něm.

Poznal jste ho v návalu zlosti? Věděl jste, že je dobrý bitkař?
Vím, že má velikou sílu. Ale nelekl jsem se. Ona to taky nebyla rvačka bez rukavic. Dva spoluhráči ho drželi a já do něj mydlil. (smích

Býváte takhle prchlivý často?
On je to super kluk, vůbec ne hajzl. Pak v televizi jsem viděl, že se mi nemohl vyhnout. Jenže v NHL musíte ukázat, že si nedáte nic líbit. Jinak by mi to dělali pořád.

Před pár týdny jste zase sám sebe kritizoval po prohře s Los Angeles. Nashvillský kouč Barry Trotz se pak nad novinami moc divil, že jste se vinil z porážky. Proč?
Náš bek ve třetí třetině v přesilovce udělal chybu a já zrovna nedával pozor. Naštval jsem se na sebe, protože jsem nenapravil chybu druhého. Od toho tam přece jsem!

JAK CHYTIL REICHELOVI PENALTU

V neděli jste chytil penaltu Roberta Reichla z Toronta. Věděl jste, že je v nájezdech přeborník?
Vůbec! Až potom v kabině mi novináři řekli, že předtím v NHL proměnil čtyři z pěti. Já jsem nedělal nic zvláštního. Vyjel jsem a čekal jsem na první pohyb.

Když hlasatel oznámil Reichlovo jméno, nevzpomněl jste si na jeho slavnou trefu ze semifinále proti Kanadě v Naganu?

Ne ne. Pomohlo mi, že na rozdíl od většiny gólmanů držím hokejku v levačce. Robert to obyčejně dává pod vyrážečku, jenže já mám na pravé ruce lapačku.

Víte, že jste kandidátem reprezentace pro letošní mistrovství světa?
Já jsem s nikým nemluvil.

Kouč Slavomír Lener vás nekontaktoval?
Ne. Naposledy jsem chytal za dvacítku, což je sedm let.

Tehdy vás ale vedl zrovna Lener, ne? Vyprávěl, že jste dobře uměl zacházet s holí.
No jo, já už byl v Kanadě.

Lener prohlásil, že chce vzít jednoho gólmana z NHL. Toho, který bude v lepší formě. Přiletěl byste třeba jen na přípravné zápasy, abyste se ukázal?
Záleželo by na okolnostech, jak bych se cítil. Teď o tom nepřemýšlím. Ještě mám před sebou dvacet zápasů NHL a na postup do play-off ztrácíme už jenom čtyři body!

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze